Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"No tak Yoongi hyung, bude to zábava!" snažil se Seungmin přesvědčit nejstaršího, který se tvářil, jako by právě snědl něco velice kyselého. Připadalo mi to vtipné.
"Nenuť ho, alespoň nám tam nikdo nebude kazit náladu," ozvala se Jisoo sedíc kousek ode mě s jemným úšklebkem na tváři. Yoongi ji zpražil pohledem, ale nic nenamítal.
"Mohl bych se k vám přidat?" promluvil jsem po chvíli ticha, načež se na mě všichni otočili s udiveným výrazem. Chápal jsem to. Skoro 4 týdny je ignoruji a najednou s nimi chci jít do Prasinek. Rozhodl jsem se zahodit válečnou sekeru. S Taem jsme si všechno vyříkali. Málem bychom na astronomické věži umrzli, kdyby pro nás nepřišli Taeho přátelé a Jisoo. Jejich pohledy byly k nezaplacení. Zrovna měl hlavu položenou na mých stehnech a navzájem jsme se dívali tomu druhému do očí, zatímco jsem měl ruku zapletenou v jeho huňatých vlasech.
Když jsme se vraceli na kolej, nevyhnul jsem se několika otázkám od své nejstarší kamarádky. No, co jsem měl dělat. Za to, jak mi pomohla, si zasloužila znát pravdu, kterou jsem jí tedy s naprosto rudými lícemi pověděl. Překvapilo mě, když se zatvářila šokovaně. Myslel jsem, že u nás věděla, jinak proč by nám pomáhala? Nakonec jsem se dozvěděl, že měla tušení, že alespoň z mé strany se nejedná jenom o kamarádství, ale nikdy nad tím tolik nepřemýšlela. Byl jsem ale vděčný, když mě ujistila, že to nikomu zatím neřekne. Je ale skvělé mít na své straně někoho z vlastní koleje. Hlavně mě dokáže dobře krýt.
"S-Samozřejmě že můžeš jít s námi. Felix se už po tobě ptal," usmál se na mě Seungmin, nato jsem mu též daroval úsměv, který ho snad dojal. Uznávám, že jsem se k němu nechoval moc dobře, zvlášť když bych měl být nejvíce naštvaný na Yoongiho. Jeho mínění o ostatních kolejí asi nikdo z nás nezmění. Zmiňovaný se právě zvedl a s naštvaným výrazem ve tváři se přesunul nejspíše do svého pokoje.
***
"Jé Kooku, tak rád tě vidím!" ozvalo se, jakmile jsme se přiblížili k bráně vedoucí pryč z bradavických pozemků. S úsměvem na tváři jsem se přivítal s mrzimorskou Medovou partou, která, abych byl upřímný, mi dost chyběla. Hlavně doteď rád vzpomínám na to, co se stalo v den jejich oslavného večírku nad Zmijozelem ve famfrpálu. Ten den jsem poznal nebe, nebo mám spíš říct peklo? Záleží na úhlu pohledu.
Přítomnost mých mrzimorských přátel mě dobila novou energií. Panovala příjemná atmosféra a všichni se společně smáli. Navštívili jsme nespočet obchodů, z většiny nás museli vyhodit, že jsme byli moc hlasití. Přesto mezi mnou a jednou osobou vládlo trapné ticho. Jimin.
Tenhle kluk byl svědkem něčeho, co se nemělo dostat do širokého povědomí. Je mi ho upřímně líto. Tenkrát jsem byl opravdu naštvaný a vyslovil spoustu věcí, které si mohli vzít osobně. A Jimin tam byl prakticky omylem, jen ho zajímalo, proč jsem nepřišel na domluvenou schůzku. Dlouhou dobu jsem na něj neprávem naštvaný, protože jsem si říkal, že kdyby se na mě nešel zeptat do mé koleje, nevyrazili by mě Jisoo, Yoongi a Seungmin hledat. Došlo mi ale, že za to nemůže. Od té doby jsem s ním ale nemluvil, vlastně jsem ho párkrát obdaroval naštvaným obličejem, což mě teď opravdu mrzí.
