Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Fakt si myslím, že jsem to napsal správně, ale teď když nad tím více uvažuju, začínám pochybovat," řekl trochu sklíčeně Seungmin sedíc naproti mně. Podepřel si hlavu rukou a posmutněle se díval na svou skleničku s vodou.
"Hlavu vzhůru Mine, pravé zkoušky NKÚ jsou až v červnu. Máš ještě čtyři měsíce na přípravu," snažil jsem se ho povzbudit a i trochu se mi to podařilo. Vzpomínám si, jak jsem byl minulý rok nervózní. Musel jsem projít nejlépe všemi předměty, aby mi rodiče dovolili jet sem, do Bradavic. Trochu mi to ulétlo u Bylinkářství a Dějin čar a kouzel, ale naštěstí jsem doma vysvětlil, že tyto předměty nejsou vůbec důležité. I když bývá časté, že si studenti Lektvarů vybírají Bylinkářství. Kdybych si předměty mohl vybrat znovu, Lektvary bych s radostí vyškrtl. Bohužel jsem budu muset studovat ještě další rok a následně z nich skládat OVCE. Jak se mi to podaří, to zatím nevím.
"Mám ale pocit, že je to strašně málo času, a já nic neumím," řekl, načež jsem protočil očima.
"Seungmine, jsi jeden z nejchytřejších studentů ve svém ročníku. Opravdu se nemáš čeho bát," usmál jsem se na něj a zakousl se do svého zapečeného toustu. Zbytečně se stresuje. Věřím tomu, že ale zbytečně, rozhodně by ale neměl zkoušky podcenit. Stresovat se ve zdravém množství by se měl každý. Spokojeně jsem dál obědval a věnoval se konverzaci se Seungminem, ale občas mi pohled utekl na stůl za ním. Už několik dní marně čekám, až se tam objeví a... vlastně nevím, co se stane, až ho tam opět uvidím.
Jsem zmatený. Opravdu hodně zmatený. To, co se stalo ve skleníku, mi hlava prostě nebere. Co se to s ním stalo. Čekal jsem snad všechno, že se mi vysměje či pošle do prdele, že je to můj problém, ale rozhodně ne to, že se mě začne bát. Co se to s ním vůbec stalo? Jeho tělo se klepalo, snad jako kdyby měl nějaký záchvat. Nerozumím tomu, ale zároveň se mi od toho dne ulevilo. Zná pravdu, dokázal jsem se mu vyznat. Teď ví, jak se cítím. Na jednu stranu mi spadl kámen ze srdce, na tu druhou mi naháněl obrovský strach. Taehyung je vrah!
Začínám se ztrácet v tom, co je pravda a co ne. Řekl, že zabil svého bratra a že by byl schopný zabít i mě. Opravdu by to udělal, kdybych ho naštval? A co ten student z Kruvalu? Též ho zabil, či to je jen sprostá pomluva. Shoda náhod? A kdy se to všechno stalo, jak je to dlouho. Taehyung ve mně budí samé otázky a žádné odpovědi. Proč ho nemůžu poznat? Schovává snad něco horšího, než je vražda jeho vlastního bratra? Chtěl bych vědět, co se skrývá za tou bledou maskou, ale mám strach. Děsí mě představa, co všechno bych se dozvěděl. Možná má pravdu. Nemůžu k němu nic cítit. Neměl bych... jenže to už teď asi neovlivním. Usilovně jsem se snažil celý jeden měsíc a nenašel jsem jedinou změnu. Proč je to tak komplikované?
"Jungkooku?"
"U Merlina!" slabě jsem vykřikl a trhl sebou.
"Nemůžete mě takhle děsit," řekl jsem a chytl se za místo, kde se nachází srdce, "moment, kde jsi se tady vzala Jisoo?"
