Jungkook přestupuje do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufá, že se mu bude dařit a zapadne do kolektivu. To však ještě neví, že ve stejném ročníků je i Kruvalský Had, nejobávanější student Bradavic. Tvrdí se o něm, že má na krku vraždu studenta v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Děkuji za vaši pilnou práci. Jde poznat, že na sobě pracujete. Konec hodiny," ukončil vyučování profesor Kratiknot a pomalu začal slézat z hromady knih, na kterých stál, abychom ho vůbec přes katedru viděli. Vzal jsem si své věci a odebral se s učebny pryč. Vedle mě kráčela Mina, která zrovna pokukovala po novém obrazu, který byl do chodby ve 3. patře přidán. Mě to však nezajímalo, chtěl jsem se najíst a zmizet.
Velká síň už byla poloprázdná. Mladší studenti již dávno byli po obědě a buď měli odpolední vyučování, nebo si užívali volna. Posadil jsem se ke stolu a nabral si na talíř to, co bylo ke mně nejblíže. Za krátkou chvíli se naproti mně posadil Seungmin, který měl narozdíl ode mě široký úsměv na tváři.
"Představte si, dnes se nám s Jeonginem povedlo obelstít Snapea. Ani si nevšiml, že se koukáme do učebnic," prohlásil hrdě a na druhý talířek si dal kousek jahodového dortu, který se skoro ztrácel pod haldou šlehačky, kterou tam Seungmin extra přidal.
"Chceš tím říct, že jste podváděli? Ještě že tu není Yoongi," pousmála se Mina, když Min zavřel pusu po tom, co se chtěl bránit, ale nakonec uznal, že blondýnka měla pravdu.
"Myslím si, že u Snapea je to povoleno. Vždyť on zmijozelským toleruje snad úplně všechno, co pak máme dělat my ostatní?" než stihl svou větu dopovědět, začal s úsměvem mávat na druhou stranu Velké síně. Neotočil jsem se jako Mina, věděl jsem, na koho mává a nezajímalo mě to. Dál jsem pokračoval v jezení, ač jsem do sebe jídlo spíše tlačil. Neměl jsem na něj vůbec chuť, vlastně na nic.
"Kooku, nechceš si dnes dát další partii kouzelnických šachů? Má přijít déšť," oznámil mi, snad jako kdyby se mě snažil přesvědčit, zatímco se cpal tím svým dortem.
"Mám trénink," odpověděl jsem stroze. Nechtělo se mi hrát, nechtělo se mi trénovat, byl jsem podrážděný a naštvaný zároveň. Alespoň jsem to mohl použít jako výmluvu.
"A potom?"
"Ne," odsekl jsem a napil se. Měl jsem sucho v krku.
"Jungkooku, jsi poslední dobou dost podrážděný. Nechceš si o tom promluvit?" nabídla mi starostlivým tónem blondýnka. Kdyby tady seděla Jisoo, už by to udělala dávno. Mina mě nechávala svobodně dýchat, spíše pozorovala a snažila se pomáhat svou přítomností. Starší dívka ale byla příliš starostlivá a tím pádem i dotěrná. Nechci pozornost ani jedné z nich. Osoba, od které toužím po pozornosti, v tu chvíli vešla do Velké síně ve společnosti své kamarádky.
Měl jsem pocit, jako bychom se ocitli zas v září či říjnu. Byl elegantně oblečen, jako vždy, ale tvář byla bledá a napnutá, schovaná pod maskou. Svým chladným pohledem skenoval okolí. Působil dojmem, že jestli na něj někdo promluví či naruší jeho osobní zónu, umře bolestivou a dlouhou smrtí. Hned bych byl schopen věřit všem těm fámám a pomluvím, co se po hradě šíří. Na malý moment se naše oči setkaly.
