„Kdepak dnes jsi?"
Ptáš se.
Já potají usmívám se.
„Zeptal se?! To zájem má!"
Snad si to jen nenamlouvám...
Mé srdce snadno taje
myšlenkou: on myslí na mne.
Jestli na pouhou vteřinu,
já jen díky ní přežiju.
Dlouho pak sytí moji duši,
ano, vím,
jsem v tom až po uši.
YOU ARE READING
Tichá povzdechnutí
PoetryOdpovíš mi na otázky? Těžko - nemůžeš číst mé řádky. To nevadí, s tím se smířím, alespoň cizím své city svěřím.
