Tichá povzdechnutí

nadšení

Zpráva děkovná už dorazila
do vesmíru mě odstřelila.
Ta radost je tak opojná,
škoda, že není důstojná.

Chvilkový zápal je to,
nenech se unést, popleto.
Bezvýchodně na vlnách svištíš,
tu k rackům, tu pod pískem se blyštíš.

Je to už má zajetá cesta,
ve vteřině z nuly do sta.
Z extrému do extrému skáču,
na obou koncích pláču.

Ať štěstím nebo smutkem,
popíjení je mým skutkem.
Nejsem alkoholik, neměj strach,
voda je můj věrný brach.

Vím, že nic to neřeší,
ve správné míře ovšem potěší.
Nekritizuj moje sklony,
beztak spolu jdem do hospody.

A tak končí moje básnička:
Zacinkala sklenička.