Víš, já nevím, co mám dělat,
proč se musím pořád odchylovat...
Kdybys mi malou radu dal,
možná pohla bych se dál.
Jenže ty netušíš vůbec nic
já k srdci tvému hledám klíč.
K čemu mi však bude,
mé rty jsou uzamknuté.
Slovíčko neřeknou ti jiné,
jen to zcela nevinné.
O lásce ani zmínka,
však vyřeší to sklínka.
Alkohol jazyk rozváže,
zábrany mi nezakáže.
Takže vlastně zase nic,
ztracený je nenalezený klíč.
Jsem tam, kde už jsem byla,
vlastně jsem se nesnažila...
Láska má je stále tam,
klíč však dávno nehledám.
YOU ARE READING
Tichá povzdechnutí
PoetryOdpovíš mi na otázky? Těžko - nemůžeš číst mé řádky. To nevadí, s tím se smířím, alespoň cizím své city svěřím.
