Dirty Secrets of This House

0.01 Funeral Day

Věděla jsem, že to přijde. Ale bohužel ne, že tak brzy. Seděla jsem doma na našem starém polorozpadlém gauči a na stehnech mi ležela kniha od Johna Grishama a taky mobil, který jsem stejně ani nevnímala. Potom mi ,ale přišla zpráva od Johna.

From: John

,,Nechceš abych se stavil?''

To: John

,,Ne to je vpoho ,stejně už za chvíli budu muset jít.''

Vím, že na pohřeb budu muset mít něco černého, ovšem u mě to nebude takový problém. Vstala jsme z gauče a šla se převléct do černých šatů. I když u mně to bude nezvyk ,protože nosím šaty jen zřídka. Když jsem dorazila do obýváku rodiče i s Noahem, mým bratrem, už na mě čekali. Když jsme dorazili na pohřeb, bylo tam plno smutných lidí, ani jsem netušila ,že jich bude tolik. Šli jsme si sednout dopředu, kde seděli i naši příbuzní. Nikoho z nich jsem neznala, poznala bych je to jo, ale nejevili jsme o sebe velký zájem.  Až skončil pohřeb ,jeli jsme domů. Byla jsem hrozně smutná, uvnitř mě to bylo jako bych měla mít nějaký panický záchvat nebo co. Třepali se mi ruce a ani jsem nepromluvila jedinou hlásku, protože se mi třepal i hlas. Asi týden jsem probrečela a nevylezla z postele.

Jednou jsem ležela a přemýšlela o smrti. Většina lidí si říká, že je určitě nějaký druhý život nebo posmrtný život, ale ve skutečnosti se bojí přiznat si, že jednou tu už nebudou. Já vůbec nevěřím na žádné duchy, posmrtný život atd... prostě jednou už tu taky nebudu, je to smutné, ale je to pravda a když o tom nebudu mluvit tak to nijak neoddálím. V tu chvíli mi mamka zaklepala na dveře, otevřela a oznámila mi ,že se stěhujeme do domu prarodičů, který je díky smrti dědy náš. Já ten dům měla moc ráda ,ale žít v něm jsem nechtěla, ale co sem s tím měla asi tak dělat. Moje máma i táta by mě stejně neposlouchali. Tak jsme si začali balit abychom do týdne byli přestěhovaní. Já si toho moc balit ani nemusela. Neměla jsme co. Všechny věci jsem měla ještě zabalené v kufru. Předtím než děda umřel jsme totiž byli na dovolené v Evropě.

O 3 dny později....

,, Tak a je to tady.'' řekla jsme si ,když jsme uslyšela můj budík. Chvíli jsem ještě ležela v posteli a pak se šla nasnídat a ty ostatní nudné běžné věci. Až jsme snesli věci dolů a zamkli dům, nasedli jsme do auta a jeli ''domů''.  Během cesty jsem přemýšlela jaké to bude, no věděla jsem, že mi ten dům bude hodně připomínat dědu.  Když jsme dorazili na místo ,odemkli jsme dům a vstoupili. Byl úplně prázdný a smutný. V každém případě jsem hned šla do ''kulatých'' schodů až nahoru, kde bude můj pokoj, hned vedle staršího bráchy , no skvělý. Pak jsem sešla dolů a procházela se po domě. Potom jsem ale uviděla dveře, které jsme neznala. Uviděla jsem obrys skříně, která tam stávala. Neváhala jsem a zkusila jestli jsou odemčené a byli. Tak jsem otevřela a vstoupila.