Dirty Secrets of This House

0.05 Why is everything ok?

Ráno jsem se vzbudila. Já jsem se vzbudila zase jako první. Chtělo se mi hrozně na záchod ,ale bála jsem se sama sejít schody dolů. Naštěstí se za chvíli vzbudila Mia a šli jsme spolu. Byly jsme obě hrozně vyjekané ,ale nakonec bylo všechno v pohodě. Bylo mi to divný, že je tu takový ticho. Opravdu ještě ve 4 am jsem ''je'' slyšela. Rodiče nakonec ve zdravý přežili. To jsem si oddechla. Šli jsme teda na záchod a já si rovnou vyčistila zuby svým černým kartáčkem na zuby a pastou Signal.  Učesala jsem se a šla sbě i Mii udělat kávu. Postavila jsme konvici a při tom jsem se podívala na kalendář. ,,To ne!'' řekla jsem si vduchu. Dnes umřela babička. Ukápla mi slza na moje pižamové tričko. Budu muset jít na babičin hrob a donést jí kytku a zapálit svíčku. Když přišla Mia z koupely rozně jsem se lekla. ,,Co to máš na obličeji?'' zeptala jsem se jí. Vůbec nevěděla o co jde, tak se šla podívat do koupelny a zakřičela. Vrátila se a měla na obličeji něco černého. Ale vždyť tam měla krev. Radši jsem jí nic neříkala byla by určitě ještě více vyděšená. Podala jsem jí kávu a sedly jsme si k mému stolu na terasu. Bylo celkem teplo tak proč ne. Já jsem ještě šla do kuchyně pro toust s marmeládou a čokoládou. Přinesla jsem to na stůl když v tom jsem uviděla něco rychle přeběhnout přes obývák vypadalo to jako duch ,ale já jsem si řekla ,že jsem měla určitě jen halucinace. ALe stejně uvnitř sebe jsem měla takový divný pocit a zároveň jsem se docela bála. Nějak jsem to zajedla tím toustem a zeptala se Mii jestli se mnou k večeru nepůjde zapálit svíčku na babičin hrob. Hrozně se hřbitovů bjí takže jsem se bála ,že řekne ne.,,Tak když seš to ty tak jo.'' odpověděla nejistě a já byla radostí bez sebe ,že tam nemusím jít sama. Dojedli jsme a šly jsme se chvíli projít. Když jsme byly venku rovnou jsme zašli do obchodu a já koupila tu kytku a velkou svíčku. Když jsme byly venku tak abychom nemusei jít domů a zase ven rovnou z toho malýho obchodu naproti cukrárny jsme šli na hřbitov. Byla celkem zima, studený vítr mi málem zhdil mou čepici z hlavy. Přešli jsme přes cestu a pak jsme musely projít tkaovou dlouhou úzkou cestičkou aby jsme se dostaly k hřbitovu. Na konci té cesty jsem uviděla někoho v bílém stát. Jakmile si všiml ,že jsem si ho všimla otočil se zády a zašel za roh. Bála jsem se co mi udělá ,ale když jsme došly na konec cesty ikdo tam nebyl. Asi jsem měla zase halucinace. ,,Jsem uplnej cvok!'' řekla jsem si vduchu. Potom jsme zatočily a šli za ten stejný roh, otevřely vrata a vztoupily na hřbitov. Šli jsme k babičinýmu na konci hřbitova. Došly jsme tak a Mia ať už jdeme a ať si pospíším. Rychle jsem tedy zapálila svíčku a dala na hrob kytku a šli jsme pryč. Ale co. U vrat zase někdo v bílém stál.,,Vidíš ho taky?'' zašeptala jsem Mii. Mia se podívala k vratám ,ale nic neviděla. Až se ,ale ten neznámý otočil zády uviděla ho.,,Jo vidím, kdo to je?'' zašeptalal zase Mia mě. Potichu jsem jí řekla, že by bylo lepší kdyby jsme odsud vypadly a rychle šly domů. Souhlasila a tak jsme rychlým krokem šly. Už jsem sebe ani neslyšela dýchat, ale kašlala jsme kvůli tomu ,že jsme vdechovalal ten studený vzduch. Spadla mi čepice ,ale já se pro ni radši nevracela.  Rychle jsme seběhli schody nahoru já rychle odemkla byt a ani jsme se neotočily. Zavřeli jsme dveře a naši se na nás dívali jako na nějaké cvoky. Bylo to divný ,ale já jsem jim řekla, že jsme nechtěli aby nás jedna holka viděla. ni se radši na nic neptali a my jsme šli nahoru do mého pokoje když v tom se vzbudil Thomas a díval se o zrcadla. Byl vydešený, pdívali jsme se z čeho je teda tak vyděšený a za dveřmi stá ten neznámý.