Dirty Secrets of This House

0.02 New Home

Normálně než jdu někam, kde to neznám ,tak nad tím moc nepřemýšlím.Ale když jsem otevřela ty dveře a uviděla co je uvnitř, řekla jsem si, že kdyby jsem se na chvíli zastavila a zeptala se samasebe ,jestli tam vůbec můžu jít. Bylo to přece ''schované'' z nějakého důvodu. Hned jak jsem to uviděla tak jsem z tama vypadla. Potom si už nic nepamatuji, ale i tak nechápu ,jak jsem se dostala do svého pokoje. ,,Že by Noah?'' přemýšlela jsem nahlas, když jsem ležela na své posteli a všimla jsem si v zrcadle ,že mé blonďaté vlasy už skoro nejsou blonďaté. Taky už bych se mohla obarvit. Alespoň jsem na těch 30 sekund myslela na něco jiného než na onu místnost.

Bylo to jen jednou, co jsem na to nepomyslela ,ale zbývající dny jsem už nemohla spát, nemyslela na nic jiného, mé hnědé oči už byly unavené z toho všeho, ale to už moc předbíhám. Věc ,která mě zarážela, byla jak jsem se doprdele dostala do mého pokoje. Kde byla ta krev, kterou jsem měla na botech. Krev se jen tak neumyje, nikam z ničeho nic nezmyzí. Potom jsem uslyšela známý hlas, a poznala jsem, že to je Mia. Miu jsem už dlouho neviděla ,naposled před tím než jsme se přestěhovali. Hned jak vešla do dveří a já uviděla její hnědozrzavé vlasy ,okamžitě jsem vstala z postele a objala ji. Sedli jsme si na postel a měla o mně docela strach jakoby jí to někdo řekl, ale nikdo o tom přece nevěl, možná ta osoba ,která mě dotáhla do pokoje. Pak mi došlo, že jsem jí ani nedala naši novou adresu, to, ale byl Noah. No takže jsem začala s mým příběhem.