Dirty Secrets of This House

0.03 Old life

Chybí mi můj starý život. Skoro žádné starosti, až na takový ty teenagerovský ,které všichni znají.Kde je to smání se,různé problémy ve škole, kamarádi a hlavně ,kde jsem já? Před 16 dny jsem byla úplně jinný člověk, ale teď? Kde jsem teď. Smutný vyděšený nechápající člověk. Dnes se dívám na svět úplně jinak. Hlavně na tento dům. To ,že se přemaloval neznamená, že to změní můj názor. Ne, nechci tady bydlet. Je to jako za trest za všechnu tu srandu a ten skoro bezproblémový život. Kde ten je?Ale to se změní, chci začít od znovu. Někteří lidi to tak dělají nebo když ne tak se pohnou dál. Neboli jak já mám ráda říkat v angličtině move on.Mnoh lidem se stanou daleko horší věci než mě, úmrtí v rodině,ztráta přítele nebo přítelkyně a tak. Takže se pokusím ponout dál. Mudu se usmívat ikdyž ten úsměv bude falešný, bude to znamenat - jo v pohodě ,už jsem normální jako dřív. Je mi dobře.Bude to stejně jen proto, že se už nebudou zase ptát těma  nepodstatnýma otázkama jak se mám, jak mi je atd. Když se ptají stejně to nechtějí dopravdy vědět, zeptají se jen aby se neřeklo.

Takže ano dneska jdu do školy po jednom týdnu. Doufám ,že nebudu moc nápadná. Vezmu si na sebe nějaké né moc výrazné oblečení. Hlavně tašku,mobil se zapojenými slucháky a klíče. Když jsem všechno měla zabouchla jsem dveře a šla do školy. Jako první zastávka jako dřív u Johna a pak na autobusovou zastávku. Šla jsem za Johnem domů, v uších jsem zase měla své bílé velké sluchátka ,které vedly do mého mobilu v kapse od zimní bundy. Zase jsem šla přes ten špinavý křivý chodník, o který se nikdo nestaral a pořád nestará. Ke konci cesty jsem konečně viděla Hilly Street  ,kde bydlel John. Vím, že Hilly Street není dobrý název ulice, vtip byl v tom ,že nebyla kopcovitá ani žádný kopec tam nebyl. Ale třeba kdysi dávno jo. Když jsem uviděla Johnův modrý dům, vyšla jsem schody a zazvonila na ten rezavý zvonek. Otevřela mi jeho máma a tvářila se překvapeně ,ale taky ustaraně. CHtěla vědět jak to zvládám, a já jak jsem si rádo slíbila a řekla ,tak jsem se usmála a řekla : ,,Je mi dobře, už jsem se ztoho dostala.'' Totální lhářka ,ale nikdo to nepoznal. Potom mi řekla ,že John hned bude dole. John zešel z kulatých schodů vedoucích nahoru do jeho pokoje a do pokoje jeho rodiču a taky do pokoje pro hosty. Sešel, řekl své mamce ahoj, dal jí pusu, zavřel a šli jsme na zastávku. Vždycky jsme si cestou povídali, pomlouvali učitelky a takový nafitěný holčiny ze druháku. Ale dneska nic ,byl celou dobu potichu až se konečně překecal a zeptal se mě jak mi je. Otázka ,kterou jsem zrovna nechtěla slyšet ,ale co se dalo dělat, sice mě už viděl a věděl o mém příběhu ,ale i tak se zeptal. Já mu na to klidným hlasem odpověděla :,,V pohodě,ale mohli bychom si povídat o nečem jiném?'' Ovšem ,že přikývl ,ale zase mlčel. A tak jsem začala já. Ptala jsem se ho na takový ty věci do školy a o škole jako co dělali a tak a potom jsem se rozpovídali a dozvěděla jsem se ,že Mia má kluka. No z toho jsem byla fakt nadšená a překvapená. Chtěla jsem jako každá kamarádka vědět kdo to je, ale bohužel to John nevěděl ,protože to Mia nikomu říct nechtěla. Došli jsme na tu špinavou starou autobusovou zastávku na ,které jsme zase byly samy jako obvykle. Musím říct ,že jsem byla ráda ,že jsem se vrátila do starých kolejí a už mi bylo i dobře, celkem. Autobus přijel pozdě takže jsme z centra města rychle běželi do naší školy. Ta škola byla něčím zvláštní a to tím ,že to byla střední ale i vysoká škola. Střední v první části a vysoká ve druhé části. Bylo to zlvláštní ,ale mělo to i spoustu výhod. Rychle jsem doběhli, spocení a uřícení, měli jsme lehce růžové tváře od té zimy tam. Samozdřejmě že jsme přišli pozdě a tak jsme si to schytali u ředitelky. No ,ale to bylo v pohdě. Pak jsme teda šli do hodiny, naštěstí jsme oba měli tu samou hodinu - dějepis. Takže jsme přišli jenm o nudu a o nudnou historii. O přestávce jsem si šla do škříňky a zrovna na chodbě jsme uviděla Miu a toho její kluka. Neznala jsem ho ,byl asi ve třeťáků ,takže o dva roky mladší. Byl i celkem hezkej ,chtěli se políbit ,ale Mia se rozlédla a uviděla mě tak se s ním rychle rozloučila a utíkala za mnou. ,,To je super ,že už jsi ve škole, už se mi stýskalo.'' Já jsme věděla ,že to řekla jen tak ,protože to jsem teda viděla, a to jsem jí taky řekla. Domluvili jsme se ,že si spolu sednem na obědě a taky na odpolední nakupování dárků na Vánoce ,po kterých tak hrozně prahla. V další hodině mi připadalo ,že se na mě všichni pořád dívají a pozorují co dělám. Bylo to hrozně nepříjemný, já totiž nemám moc ráda být středem pozornosti. No když mě potom učitěl vyvolal k tabuli na minulé učiv, samždřejm jsem to neuměla a tak začal zase říkát nesmysly ,že jsme si to měla opsat a naučit ,že nejsem na základce a dál jsem ho ignorovala. Nemám to ráda, protože mě nebaví ty kecy těch učitelů. Tak jsem se posadila a už nepromluvila. Stejně nebylo s kým.  Po hodině na chodbě to bylo taky hrozný. Šla jsme a všichni si o mě povídali ,dívali se na mě tím pohledem - co ta tu dělá, bylo lepší když tu nebyla. Naštěstí mi to ani nevadilo na venek ,ae uvntř jsem měla takový divný pocit.

Odpoledne jsem teda šla nakupovat ikdyž to není moc moje parketa. Baví mě nakupovat ,ale strávit 4 hodiny v obchodě s Miou se mi moc nechtělo, ale byla to moje kamarádka a aspoň to byla moje příležitost vytáhnout z ní jméno jejího novýho kluka. Nakonec po dlouhém přemlouvání mi to řekla. Jmenuje se Thomas. Rovnou jsme se domluvili ,že nás vezme zpátky dmů a tak jsem měla příležitot ho poznat. Až jsme konečně nakoupili dárky přijel pro nás autem Ferrari. Jsou bohatí, dobrý výběr, pomyslela jsem si ,ale nic jsem neřekla. Otevřel Mii dveře a já jsme seděla v zadu s nákupníma taškama. Během té cesty jsme si začali povídat. Zdál se jako milý kluk ,ale to co mě dostalo bylo když se mě zeptal kde bydlím a já mu odpověděla. Řekl mi ,že před 10 lety tam bylel. To byl pro mě šok. Konečně jsem se mohla dozvědět co se za těmi dveřmi stalo.

CHTĚLA BYCH SE V TÉHLE ČÁSTI OMLUVIT VŠEM CO TO ČTOU ,IKDYŽ TO JSOU ASI 3 NEBO 2 LIDI ,ALE I TAK, ZA NEAKTIVITU, MĚLA JSEM ROZBITÝ POČÍTAČ (JÁ TO JINAK NEUMÍM) A NEMĚLA JSEM MOC MOŽNOSTÍ SE DOSTAT NA TAŤKŮV NOTEBOOK ,TAKŽE PROTO JSEM NEBYLA MOC AKTIVNÍ. CHTĚLA BYCH VÁM I ŘÍCT ,ŽE BRZY VYJDE NOVÝ PŘÍBĚH ,MOŽNÁ DVA A DOUFÁM ,ŽE SE VÁM BUDOU LÍBIT A TAKY DOUFÁM ,ŽE SE VÁM LÍBÍ TENTO. NEVÍM JESTLI TENHLE NEMÁM SMAZAT, TAK KDYŽTAK NAPIŠTĚ JESTLI NENÍ MOC BLBÝ. NEJSEM MOC VELKEJ SPISOVATEL A HRUKY TAM URČITĚ JSOU A ZA NĚ BYCH SE CHTĚLA TAKY OMLUVIT ,ALE PRACUJI NA TOM ABY TO BYLO CO NEJLEPŠÍ.

SNAD SE VÁM TAHLE ČÁST PŘÍBĚHU LÍBILA.