Jen tak z nudy ;)

Příběh čtvrtý

  "Jedna..dvě...tři.." počítala výbuchy a ležela v zákopu. Ukázala na pravou skupinu u ní a vyslala jí do boje. Na levou ukázala ať se víc přikrčí. Chopila se zbraně. Znovu zkontrolovala zásobník. Nabito. Nádech. Výdech. Příležitost. Mávla na skupinu po jejím boku a vyřítila se z příkopu. Kolem ní se ozývaly výstřely.

 Začala nelítostná palba a kolem ní se hroutily těla k zemi. Nemohlo ji to vyvést z míry kdyby jí to vyvedlo, byla by mrtvá. 

  Zamířila. Vydechla. Zmáčkla spoušť. Obrys v zaměřovači se zhroutil. Nabila, našla nový cíl, další výstřel. Po sedmé ráně s ozvalo tiché "-cvak-". Vyměnila zásobník a konečně mohla pokračovat.
Svět kolem ní se rozzářil plameny. síla výbuchu jí zvedla a odhodila několik metrů zpátky.

  Zbraň jí vylétla z ruky a ona dopadla hlavou na kámen. Zpod helmy jí vytékal pramínek krve...Upadla do bezvědomí.

Když se probrala, pršelo jí do tváře. Hlava jí třeštěla bolestí. Pomalu zahýbala prsty. Pak pomalu rukama. S levým ramenem skoro nemohla pohnout. Nohy byly v pořádku. Když se pokusila se posadit, málem bolestí vykřikla.Vyšlo jí z úst ale pouhé zasyčení, ale už v tom byla chyba....Neslyšela ho. Neslyšela nic. Pokusila se vstát, ale spadla zpět na zem. Bolest jí vyletěla po celém těle až jí to málem zamlžilo zrak. "Pomoc" zakřičela. Aspoň si to myslela..neslyšela se a tak jen odhadovala jestli to vůbec udělala.

Vyškrábala se do podřepu a rozhlédla se. Všude plno mrtvých, naštěstí však ne z jejich řad. Několik desítek metrů od sebe si všimla několika osob. ohledávali mrtvé, nejspíš hledali zraněné. Svitla v ní jiskřička naděje...Nevěděla z které jsou řady tak či tak může umřít proto se rozhodla riskovat. Zamávala rukou jak nejvíc mohla, aby si ji všimli. Všichni v německých uniformách. Nerozuměla jim, ale buď jí zastřelí, nebo jí pomůžou, to se ještě uvidí. Chvíli o něčem zapáleně diskutovali, pak jeden z nich vytáhl pušku, natáhl... Hlava se mu rozletěla na kusy. Další čtyři chvíli hledali střelce, pak se ale jeden po druhém sesouvaly k zemi. Ona si jen kryla hlavu rukama a doufala, že to už skončí. Zpoza nedalekých trosek tanku někdo vystrčil hlavu...

Zadívala se na tank a čekala, co se bude dít. Hlava ji chvilku pozorovala, pak se dotyčný zvedl, chvíli zuřivě mával někam za sebe a opatrně se k ní začal přibližovat. Zastavil se asi metr od ní a něco říkal. Lauren pozvedla ruku a kázala na ucho a na ústa. Snad pochopí, že neslyší. Mladík se na ní zadíval. Začal divně mávat rukama. To má být asi znaková řeč. Nechápala ho. Ukázal na sebe a předvedl nějakou gestikulaci jako že jí nerozumí a bezradně zakroutil hlavou. Chvilku zmateně přešlapoval. Pak se jí snažil pomoct vstát, když sebou škubl a otočil se. Lauren vydedukovala, že se otočil nejspíš kvůli zvuku a pokusila se podívat stejným směrem jako on. Nemohla pořádně otočit hlavu, ale koutkem oka zahlédla skupinku osmi vojáků. Mladík jim rychle zasalutoval na pozdrav a znovu jí pomáhal vstát. Podívala se mu do tváře. Někoho jí připomínal. Jako by tu tvář už někde viděla..jen si nedokázala vzpomenout kde a komu patřila.

 Teď to bylo ale jedno, byla ráda že si pamatuje aspoň svoje jméno- Lauren C-. Dál už si nevzpomněla. Mladý voják jí chytl za ruku a táhl ji do krytu. Pracně se škrábala přes všechny překážky: mrtvá těla, krátery po dopadech granátů či příkopy. Nakonec, zcela vyčerpaná, se sesunula na zem na místě kde ji pustil. 

Rychle oddechovala a snažila se nabrat dech. Když v tom jí přistál kus papíru a tužky na klíně. Nechápavě se na něj podívala a držela se za bok. Ukázal na tužku a papír a naznačil psaní. Ale co chce aby napsala ? Po chvíli přemýšlení napsala napsala to co jsi pamatovala ze svého jména a jméno jednotky pod kterou sloužila.

Zas něco málo z asku ;)