Jen tak z nudy ;)

Příběh pátý

  Slunce se sklánělo ke špičkám hor, když se konečně přiblížila k vrcholu. Několikahodinový výšlap ji vyčerpal, ale chuť pokračovat byla silnější. Věděla že ji od cíle dělí už jen několik stovek metrů.Nebe se na západě barvilo do oranžové. Svěží, chladný vzduch ji štípal do tváří. Byl to nádherný pocit. Alice milovala hory. Milovala tu nesouměrnost. To jak se vrcholy táhly až k nebesům a ta flora s faunou jak mohou být drsné i něžné zároveň. Je to pro ni kouzelné místo. A o to víc se ji tu líbilo, protože mohla překonávat sebe samu.

Alice lezla dál po podivné "stezce", pokud se tomu tak dalo říkat. Pravidelně oddechovala a nemohla se dočkat, až zdola další vrchol.

Konečně po další hodince se vyškrábala až nahoru. A čekalo tu na ni to, co si přála. Výhled naplňující její srdce láskou, čisty vzduch zaplňující její rozpálené plíce, příroda obklopující její mysl. "Tady sem doma,. Tohle je má zem" špitla si pro sebe. 

 V hloubce pod ní se třpytilo zamrzající jezero, za ním se zvedal další skalní masiv. Poslední paprsky slunce osvětlovaly údolí příjemným světlem, vše se ponořilo do večerního ticha. Lehký vánek si pohrával s jejími vlasy. Byla ve svém živlu. Ještě chvilku hleděla na to všechno a poté se rozhodla slézt trochu níž a rozložit tábor. Vše co udělala, bylo s takovou jistotou a elegancí, že by každý kluk padl k jejím nohám. Ale jí to bylo jedno. Měla už dokonalý vztah. Vztah s přírodou. Vztah, který budovala už od dětství. Vždycky přírodě rozuměla líp než lidem. Protože příroda nelhala. Neklamala. Nikdy jí neublížila. Na rozdíl od lidí. Samota vysoko v horách, nic víc ke štěstí nepotřebovala. Z křesadla v jejích rukách vyskočila jiskřička.

 "Jiskra a plamen" zašeptala do ticha a v očích jí plápolaly malé plamínky. Jejich tvar i barvu  zakrývaly kaštanové vlasy. Usmívala se. Byla šťastná. A taky proč by neměla být ? Je tam kde chtěla, daleko od všeho. Od všech problémů. Jen ona, vítr a pevná půda pod nohama. Oheň spokojeně praskal a s rostoucími plamínky rostla i její radost. Oheň pro ni znamenal naději.

Svobodu.