Válka s Obry

Válka s Obry - část první: Nevěřit lidem

Právě zasedala Rada vesnice. Překrásné stavby elfů tedy vesnici už dávno nepředstavovaly. Rozlohou mnoha a mnoha důmyslně řešených staveb by mohla představovat spíše malé město. Říkali ji Stínová a to podle toho, že obyvatele skrýval stín obrovských stromů Hvozdu Mionri. Místa, kde každého poutníka přivítal zpěv těchto listnatých strážců. Nikdy do svých útrob nepustili žádné zlo.

Mladý elf s touhou sledoval stromy z okna bez skleněných tabulek. Pouze okrasná mříž roztodivných květin oddělovala„tam venku" a „zde uvnitř". Skrz mříž vál příjemný jarní vánek s prvními tóny přicházejících teplých dnů a vůní svěžesti právě se probouzející krajiny. A on seděl zde.

Už několik hodin se všichni elfové, kteří pro vesnici něco znamenali, radili a besedovali nad současnými problémy. Probíraly se všechny náležitosti patřící k elfskému životu od zahájení prvních osevů jarních plodin, přes počet nově narozených hříbat na rozlehlých mýtinách až po nejzávažnější ze závažných položek na seznamu – lidí.

„Podle nejnovějších zpráv Strážců Hvozdu se objevila nová skupina Pobouřenců na okraji Hvozdu u řeky Jasné," hlásil elf v zeleném hávu a důležitě si při tom odkašlal.

„Došlo už k nějakému střetu?" otázal se elfský král, důležitě sedící v čele stolu. Po své levici měl onoho mladého elfa,svého syna a Nástupce trůnu Leonase.

„Prozatím ne, vaše Výsosti."

„Překročili hranici Hvozdu?" zeptal se Leonas a zasloužil si od svého otce významného pohledu. Jednou bude z jeho syna dobrý král,dokázal přesně určit jaká informace je důležitá.

„Pár se jich odvážilo vstoupit, vypadá to na průzkumníky, zatím se nedovážili hlouběji do Hvozdu než na čtvrt míle, máme je zlikvidovat?" otázal se elf velící Strážcům Hvozdu. Jeho úkolem bylo zajistit, aby se do Hvozdu nedostal žádný z nepovolaných, i když sám Hvozd dokázal během vteřiny rozeznat úmysl bytosti skrývající se v jeho stínu a podle toho jednat. Stačila i sebemenší stopa po zlobě a nekalých úmyslech vůči Hvozdu a stromy si s nepřítelem rychle samy poradily. Pořád ale nedokázaly rozeznat, že nebezpečí hrozí i jeho elfským obyvatelům, proto tu byli Strážci.

Král se zamyslel, ve svém zamyšlení si mnul bradu a v jeho pravém oku mu cukalo, pak důležitě prohlásil: „Sledujte je a při sebemenším náznaku nebezpečí je okamžitě zlikvidujte."

„Ano,vaše Výsosti," uklonil se elf a znovu se posadil na svoji přidělenou židli.

„Pokud je to vše," rozhlédl se král po všech přítomných,„prohlašuji dnešní schůzi Rady za ukončenou," zahleděl sena svého syna, ale ani ten neměl, co by řekl. Rada se tedy pomalu rozešla. Její členové se ještě sem tam zdrželi ve velké síni a probírali právě probrané nebo se navzájem zvali na pozdní svačinu a čaj s kapkou rosy.

„Jaké máš dnešní poučení ze schůze?" otázal se otec svého syna,když se Leonas připojil ke králi.

„Nevěřit lidem," shrnul to jednoduše Leonas. Ostatní záležitosti byly zcela běžné v životě elfa. Zatímco lidé – to je a bude něco jiného. Tito tvorové, hluční, závistiví a tak krátkověcí,že nedokázali pochopit ani základy harmonie v životě, stáli proti elfům už od nepaměti. Snad dokonce i v dobách, kdy na trůn usedal Leonasův otec, dnešní král Moriönm.

„A to si pamatuj, navždy! Lidé nám elfům nesahají ani po kotníky,ať si říká, kdo chce, co chce. A teď mě omluv," s těmito slovy se král s Leonasem rozloučil a zanechal elfa v chodbě elfského paláce. Na zdech se leskly složité vzory elfského písma, popisovali dlouhou historii elfů. Tak starou, že i Leonas si z toho opravdu pamatoval jen málo.