Rána střídá ránu, valí se ze všech stran a směrů bez ohledu na to, kam se pohnu. Už to přestávám vnímat, bolest utichá. Jenom má hlava stále létá prostorem. Sem v šoku. Nechápu důvod proč, nechápu co jsem udělala, ale on ho zná.. bojím se zeptat. Tedˇ už je stejně pozdě, před očima vidím mžitky, ze začátku pár, nyní víc a víc, najednou tma.....
Můj vyděšený pohled se setká s jeho zmateným. Jednou rukou si hladí čelist a očima hledá vysvětlení, které neexistuje. Proč jsem to udělala? Jak mám vysvětlit něco, co vlastě nechápu?! Neznám odpověď na otázku v jeho očích, nebo snad ano? Zaraženě na něj hledím a přemýšlím jak to celé vysvětlit, ale nedokážu říct ani větu.
,,No, slečno Argonová, jak milé vás tady vidět. Co vás sem přivádí? Teda kromě fyzických útoků na mou osobu." křivě se usmál. Zase ten jeho arogantní tón hlasu, už se nedivím, že sem mu vrazila.
,,Omlouvám se za vyrušení, ale chtěla jsem projednat podrobněji smlouvu a vysvětlit pár nejasností." Nebudu se k tomu vracet, předstírat, že se nic nestalo se zdá nejlepší cestou .. dokud nezačne sám.
,,Posaďte se tedy, prosím." řekne a nabídne mi židli. Přejde kolem stolu a usadí se naproti mně.
Jak skvělé, uděláme z toho obchodí schůzku.. Ani si neuvědomuji, že se škodolibě směju, ale nekomentuje to , pravděpodobně si myslí totéž. Z obrovského masivního stolu vytáhne složku papírů a položí ji na stůl, otevře a začne pomalu listovat.
,,Tak jaké detaily máte na mysli?" tázavě ke mně zvedne obočí...
Po hodně dlouhé době nová "část" nebo spíš úryvek. Původně jsem měla v plánu úplně přestat psát, ale vaše zprávy mě tak trochu donutily :) Užívejte si prázdniny!!
