Dorazili jsme k budově, která budila nelegální dojem. Takový ten druh budov s černými skly, kde se domlouvají nejrůznější obchody. Začínala jsem si hrát s myšlenkou, že jdeme na nějakou nezákonnou akci. No pravděpodobně to tak taky bude. Mělo to minimálně pět pater. U dveří stála nějaká svalnatá gorila. Vsadím se, že jede na steroidech. Alex mu něco pošeptal a on nás okamžitě pustil dovnitř. Můj tázavý pohled se zvednutým obočím se setkal s jeho širokým úsměvem.
,,Některé věci je lepší nevědět. Věřte mi.'' pronesl šeptem tajemně.
,,Další tajemství?" zeptala jsem se s polovičním úsměvem.
Pokrčil jenom rameny ,,Mám spoustu tajemství. Možná vám jedno nebo dvě časem ukážu."
,,Co když je využuju proti vám?" nemohla jsem si odpustit ďábelský úšklebek.
''OH, zlato, doufám, že je proti mně využiješ." pošeptal mi do ucha, když mi otevíral dveře. Dveře, byly to spíš vrata. Byly obrovské z mahagonového dřeva. Když se otevřely, jako kdyby jste se ocitli v úplně jiném světě, jiné realitě. Silná hudba mi udeřila do bubínků spolu s hlasy všech okolo. Světla problikávala v barevných odstínech dočerna zbarvenou místnost. Byla tady hlava na hlavě, všichni v luxusním oblečení. Klub pro světovou elitu a přímo v Chicagu... nebo tam už nejsme? Zamyslela jsem se kdy jsme projížděli. Sakra, měla jsem dávat pozor a ne přemýšlet nad tím co všechno se může stát.... usmála jsem se...Ne, měla jsem dělat obojí.
Přišla k nám blondýna navlečená v obtáhlém oblečku s motýlkem u krku, nesla tác s welcome drinky. Jakmile si všimla mého doprovodu, její výraz se změnil ze znuděného na koketní během sekundy. Ruce pryč! Ti jsou mí, mrcho. Výrazem v mém obličeji jsem jí dala jasně najevo, že si má jít všímat jiných věcí. Jedna z mála užitečných věcí, které mi přineslo dětství. Rychle nám vrazila drinky do rukou a zmizela. Usmála jsem se. Alex mě zamyšleně pozoroval. Viděl to? A záleží na tom? Ozval se hlásek v mé hlavě. Nejsem svatá a nehodlám si na ni hrát. Užívám si spíš roli Ďábla, ubližovat je snazší než zachraňovat. Kromě toho žít v hříchu je přece mnohem, mnohem větší zábava. Zábava, která přináší potěšení a rozkoš, je jedno odkud se bere.
Z myšlenek mě vytrhl Erikův naléhavý hlas. Ach Erik, skoro jsem na něj zapomněla.
,,Hmm?" zmateně jsem zamrkala.
,,Jsi tu s námi, Kathrin?" zeptal se mě Erikův pobavený hlas.
On si ze mně dělá legraci! Hmm... to si ještě odpyká.
,,Jaká byla otázka?" roztomile se usměju. Jen zakroutí hlavou. ,,Ptal jsem se jestli si dáš něco k pití."
,,Ale vždyt´," podívala jsem se na svou prázdnou sklenku. Kdy jsem to vypila? ,,Oh, ráda." Erik přikývl a odešel. Moment, kde je Alex? Rozhlížela jsem se po rozlehlé místnosti. Podívala jsem se na bar ve tvaru U, u kterého seděly na stoličkách nějaký děvky u pár dobře vypadajících chlápků. Zahlídla jsem skupinku, která vypadala, že se věkem blíží k 50, ale Alexe nikde. Ani parket v kruhovém půdorysu, na kretém se svíjela zpocená těla, mi nic neprozradil.
,,Hledáte někoho?" Pošeptal mi někdo do ucha. Okamžitě jsem ten hlas poznala. Jeho vlhký dech na mém krku ve mě vyvolávat vzrušující pocit. Ach, kdybys věděl, co se mnou děláš.
,,Myslím, že mám menší Déjà vu." prohlásila jsem také šeptem.
,,Opravdu?...Příjemná vzpomínka?" zeptal se mě s chraplavým podtonem.
