Erik mě vyzvedl přesně v sedm. Miluju, když jsou dochvilní. Kývla jsem na vrátného, aby mu šel otevřít dveře. Jeho oči těkaly po místnosti, hledaly mě.
,,Pane McReesi, slečna Argonová tu bude za malý okamžik." řekl klidným hlasem můj vrátný. Přikývl.
Měl na sobě černé lesklé sako se zelenou kravatou, jejíž odstín mu perfektně seděl k očím. Posadil se do křesla a vyčkával můj příchod. Moje oči upoutaly jeho lískově oříškové vlasy, které v tomhle světle vrhaly měděné odstíny. Byly nedbale rozcuchané, jakoby měli budit dojem, že se jich nikdo nedotkl, ale při pozornějším pohledu bylo zdřejmé, že opak je pravdou. Vypadá božsky a je tady jenom pro mě, jen pro mě. Celý můj. Čas vyjít ze svého úkrytu. Opustila jsem svou pozorovatelnu a vrátný mi otevřel prosklené dveře. Okamžitě vstal z křesla s úmyslem mi jít naproti. Jakmile mě uviděl ztuhnul, zastavil se v půlce prvního kroku a jeho oči se rozšířily obdivem. Nemohla jsem se ubránit ďábelskému úšklebku. Ano, zlato, když budeš hodný, můžeš mi ty šaty později sundat a udělat mě.
,,Eriku, jsi v pořádku?" neubránila jsem se rýpavé poznámce. Zpozorněl a zhluboka polkl.
,,Kathrin, při pohledu na vás strácím slova a tají se mi dech. Vypadáte nádherně." Došel ke mně a políbil mi ruku. Můj úsměv se ještě rozšířil. Kdo by nevypadal nádherně v těch šatech? Já rozhodně ano. Byly dlouhé až na zem s rozparkem do půlky pravého stehna. Z tvamě modrého saténu, který na stranách nahrazovala jen průsvitná krajka a záda byla holá. Byly dokonalé v každém slova smyslu. Deset centimetrů vysoké lodičky měly stejný vzor. Moje kaštanové vlasy, které ted' splývaly na mých zádech v pravidelných loknách jsem si přehodila na stranu a vykouzlila roztomilý úsměv na mých rudých rtech. ,,Můžeme vyrazit?"
Naše bílá limuzína zastavila před červeným kobercem, který obklopoval dav fotografů. To myslí vážně? Co si o sobě ten bastard myslí, že jsme snad v podělaným Hollywoodu?! Se zvednutým obočím jsem se podívala na Erika. Ten jen pokrčil rameny.
,,Červený koberec? Není to trochu moc?" dotázala jsem se.
,,Co na to říct? Je trochu extravagantní." Omluvně se usmál. Takže bastard a ještě k tomu narcista. Nemůžu se dočkat, až s něj sedřu kůži všemi dostupnými prostředky. A bude ho to pořádně bolet. Na obličeji se mi objevil široký úsměv. Naklonil se ke mně a zašeptal ,,Připravena vejít do jámy lvové?" On si chce hrát? Hmm... zlato, to já tady určuju pravidla. Tohle je moje hra. Hlavu měl pořád těsně u mého ucha, cítila jsem jeho dech na tváři. Otočila jsem pomalu hlavou k jeho uchu a nepatrně se ho dotkla rty ,,Myslím, že jsem s jedním přišla, asi bych si na něj měla dávat pozor. Vypadá dost hladově." Poslední větu jsem skoro vzdychla a jemně jsem dýchala na jeho tvář. V očích se mu nebezpečně zablesklo, ale to už jsem kývla na řidiče, ktyrý mi okamžitě otevřel dveře a pomohl vystoupit z auta. Na okamžik mě oslepily blesky fotografů a v druhém jsem ucítila něčí ruku kolem mého pasu. ,,Usmívejte se, slečno Argonová, tohle bude ještě dlouhá noc." zašeptal mi chraplavým hlasem do ucha a pobídl ke kroku vpřed.
Dvě kratší epizody za dnešek. Řekla jsem si, že odděleně budou vypadat líp :) ... Další už budou snad delší, no uvidíme ... Tešte se na příští! Snad konečně poznáte BASTARDA !
