Dánsko a Brno v Praze.

•44•

🧑🏼‍🍳😋

Ladi pohled
Dojel jsem na Strahov Emy auto nikde nebylo. Šel jsem do kabiny se převléct a zjistit kde je.

Byli dvě hodiny a tak jsem se rozhodl že půjdu k ní jestli neni tam. Vzal jsem za kliku a vešel dovnitř, ale nikde nebyla a ani věci tam neměla. Třeba přijede déle co ja vim, šel jsem teda za trenérem se zeptat

L - Trenére nevíte kde je Ema?
B - Ema by tu dávno měla být
L - neni tu
B - třeba se jí po cestě udělalo špatně
L - mám jí zavolat?
B - ne já to udělám děkuju
L - dobře dáte mi kdyžtak vědět?
B - dám a k čemu tady máš sebou ty květiny?
L - Emě jako omluvu
B - ahaa tak to pak jo. Ale musí ti odpustit sama znám ji. Říct ti, že na to zapoměla a jestli ti řekla dříve, že se s tebou cítí jako doma v bezpečí tak jsi to u ní vyhrál.
L - no to mi říkala dříve ale moc jsem jí nechápal
B  - to je špatně když to někomu ona řekne tak ho miluje a udělala by vše pro něj, co je v jejich silách musí ti odpustit sama, ale to už víš. Myslim si, že tě má stále ráda, ale nechci ti dávat falešné naděje
L - děkuju já se zajedu podívat k ní do bytu
B - dobře, ale opatrně

rychle jsem běžel k autu a vyrazil směr Emy byt klíče od jejího bytu mám, protože jsem je zapomnel odevzdat po tom, co jsem ji ublížil, ale i kvuli pripadum s cukrem

Dojel jsem k ní a šel k ní do bytu odemkl jsem si dvere a vytoupil dovnitr. Prohledal jsem celej byt, ale nikde nebyla to je divný. Po bytě měla uklizeno nikde nic, co by mi pomohlo. Zamknul jsme a jel zpátky na Strahov.

Nevim tohle neni dobry. Zajimavy ale bylo, že auto stalo v garáži

Nevim kde je mám strach, co se jí stalo nikdo o ní neví.

Celej trenink jsem přemýšlel co se stalo. Ale nic.

Napadlo mě že třeba šla pěšky a tak jsem po cestě domů zaparkoval před domem Emy a šel jako kdyby na Strahov po deseti minutách jsem zahlédl jak se něco blyští nějaký náhrdelník.
Šel jsem proto pro něj byl to náhrdelík co jsem jí dával. Všechno jsem si spojil šla na trenink pěšky a něco se stalo. Rozhodl jsem se, že pojedu na policii s tím

Na policii to bylo docela v klidu odpověděl jsem jim na všechno a dozvěděl jsem se že byla převezena do nemocnice když jí někdo zavolal záchranku.
Ale nikdo tam za ni zatim nesmí. Náhrdelník mi nechali. Tak jsem šel do auta. Tam jsem to nedal a začal brečet jako nikdy předtím, vložil jsem si moje iniciály na náhrdelníku mezi dlaně a pevně je sevřel

Dojel jsem domů byl su vyčerpaný a šel jsem spat.
Nedokazal jsem to nešlo to nevim co je s holkou kterou miluju navíc je někde v nemocnici. Netuším co s ní je jestli je v pohodě a podobně. Nešlo to prostě. Vzpomněl jsem si, že tady mám jedno její tričko, co jsem ji omylem zmenšli, když jsem chtěl vyprat prádlo a nepovedlo se to a tak jsem ji ho schoval do skrine mezi moje veci. To tričko jsem taky měl i na soustředku. Vstal jsem a šel pro to tričko dal jsem si ho jako povlak na polštář a našel zbytek jeji voňavky v koupelně navonil jsem ho a zkusli usnout už to šlo. Usnul jsem asi okolo deváté hodiny co je na mě brzo.

Emy pohled
Probudila jsem se v nějaké místnosti. Poznala jsem, že se jedná o nemocnici zase. Ani ne po minute do pokoje vešla doktorka

D - Dobrý den Emo
E - dobrý den
D - jak se cítíte?
E - asi docela dobře
D - opravdu?
E - ano co se stalo?
D - zkolabovala jste měla jsem příliš nízký cukr. Teď jste se probudila z kólmatu byla jste v něm takových devět hodin
E - aha a můžu napsat tátovi aby neměl strach a do práce nedošla jsem tam dnes a je to dost důležité takže je devět večer?
D -  Ano něco okolo deváté. Emo za tu dobu kolikrát jste tu byla mi je jasné že budete chtít zítra domů, ale napsat můžete a klidně dejte vědět i příteli může tu přenocovat a ať kluci klidně přijdou dělají to tu veselejší vždycky
E - děkuji a jak dlouho tu budu?
D - tak asi zítra určitě a pozítří se uvidí
E - prosím já potřebuju do práce. A nešlo by to ani kdybych byla u někoho pod dohledem abych nic nedělala a jen ležela? Já nemám ráda nemocnice a radši bych byla někde u někoho doma a tam ležela.
D - Emo asi ne, ale nad tou vaší myšlenkou popřemýšlím a zhodnotím s ostatními samozřejmně taky s tím člověkem který by měl dělat dozor. Rozumím vám lidi moc nemocnice rádi nemají uvidím co se dá dělat. Jenže jsem vás dávali dokupy dost dlouho měla jste vysokou hyperglykémii
E - dobře děkuju

rozhodla jsem se že napíšu tátovi kde jsem a co se mi vůbec stalo

                                   Táta

E - Ahoj tati já se omlouvam že jsem nedorazila na trénink a nedala vědět. Před chvílí jsem se probudila z kólmatu a můžeš klidně přijet

T - jezisi Emi to jsem nejšťestnější člověk. Dobře já přijedu a mám říct i Láďovi?

E - ne já ho vidět nechci

T - Emi prosím měl o tebe hroznej strach a nevěděl co s tebou je nebyl to on prosím

E - no tak dobře napíšeš mu?

T - napíšu bude rád věr mi a ty také

E - no to nevim

T - ale já jo

E - tak to uvidime ješte

odložila jsem telefon a začala se koukat po okolí. Najednou mi ale došlo že mi něco chybí. Náhrdelník od Ladislava.
Přemýšlela jsem kde je, ale nic mě nenapadlo na trenink jsem odcházela ješte s ním alespoň myslím teda no. Ale jo určitě nikdy jsem ho nesundávala zatím

Ládi pohled
něco mě probudilo byl to můj telefon někdo mi psal. Doufám že mi píše Ema jestli ne tak to budu ignorovat. Psal mi trenér takže její táta, takže to ignorovat nebudu

                            Brian Priske

B - Dobrý večer Láďo snad tě neruším, ale psala mi Ema probudila se údajně z kólmatu.

L - Dobrý večer nerušíte dobře děkuju měl su strašný strach o ní

B - já ti věřím psala mi, že mám přijet a ty mi udělej takovou laskavost a pojeď také

L - ale co když mě tam nechce?

B - Láďo možná je proti tomu teď, ale bude ráda pak, že jsi přijel 

L - dobře děkuju já přijedu, takže před nemocnici okolo půly?

B - dobře okolo půl před nemocnicí a buď opatrný

L - dobře budu