Dánsko a Brno v Praze.

•47•

E - Láďuno vstávej bude sedum ráno ať to stihneme
L - pět minut mi dej
E - dobře ty si lež já se jdu převléct a zbalit si věci

chtěla jsem se zvednout, ale jeho ruka děkala přesný opak

L - Já tu nechcu být sám
E - No tak pojď jdeme vstávat a najíst se spolu
L - ne
E - ty lež já jdu

Znovu jsem se zvedla a už se mi to podařilo vstát. Vzala jsem si věci a šla se převléct. Šla jsem zpátky do ložnice a Lada spal jak jinak.

E - Dělej kopačko vsávat

L - Neříkej mi kopačko takže se mi omluv.
Láďo můj nejmilejši jsi tak moc užasný a nejlepší. Tvou krásou jsem se nechala natolik uchvátit. až jsem tě chybně pojmenovala, takže se ti moc omlouvám. No tak šup opakuj

E - Tuhle trapárnu říkat nebudu

L - Ale budeš

Šla jsem blíže k posteli, ale vymstilo se mi to stáhl mě k němu a začal mě lehtat což neni příjemné když to dělá pro svoje dobro

E - nech toho Láďuno
L - omluv se mi
E - dobře

Zopakovala jsem to, co chtěl slyšet a pustil mě šla jsem si dobailt věci a pak udělat snídani. To se Láďa zrovna uráčil vstát a šel se převléct. Začala jsem teda dělat snídani konkrétně vajíčka
a kafe, protože bez toho je Láďa pak na zabití celej den.

L - Co to tu voní?
E - Snídaně

Sotva to dořekl šla jsem jídlo dávat na talíře a odnášela na stůl

L - Mnam vajíčka, ale nemám toho nějak moc?
E - Nemáš. Normalně toho máš, ale sněz toho kolik můžeš
L - Ne jen že ty máš málo oproti mně
E - Mám méně, ale ne o hodně
L - Emi mám toho víc a to o hodně

Začal jíst a já se v tom jen přehrabovala neměla jsem chuť na jídlo a ani hlad. Čaj jsem si vypila, protože kafe nemusím a vzala svůj taliř a dala ho před Láďu a odešla do kuchyně

L - Však jsi nic nesnědla

E - Já nemám hlad

L - Ne Emi pojď jdeme to zkusit a zavolám rovnou mamce co máš ráda za jídlo, takže mluv a pojď sem ku mně

E - Já nevim bude mi to vcelku jedno

L - Tak mamka dělá svíčkovou na dnešek k obědu a večeři to nevíme na sobotu plánovala špagety a v nedeli ještě neví, ale to mi pojedem asi už po snídani

E - Tak to může být nemám narážky

L - Dobře tak jo, ale prosím teď pojď a jdeme papat

E - Jdu

Posadila jsem se na klín a zavřela oči pusu jsem nechala otevřenou a začala přemýšlet o jeho rodině. Jaký to musí být mít celou rodinu pospolu z meho dumáni mě, ale vyrušil Láďa.

L - Snědeno myslím, že to zvládneš už i sama
E - to asi ještě ne
L - Ale ano zvládneš já to vim
E - Jak myslíš

Uklidili jsem stůl a šli dobalit věci v devět jsme vyjeli stihli jsem se i pohádat kvůli řízení kdo to odřídí, ale vyhrál Ladislav jak jinak.

První hodina cesty byla v pořádku, jenže na dálnici to už stálo a Láďa byl docela nervóní a naštvanej, což dost na sobě nechal projevit

E - Ládí klid ano
L - Ale tak tyhle kreténi neumí řídit jako co to je!?

Začala jsem ho jemně drbat ve vlasech, aby se uklidnil a podařilo se

L - Děkuju
E - To je maličkost