Dánsko a Brno v Praze.

•54•

Ládi pohled

Ráno su vsatl brzo před Emou. Vyhrabal sem se z postele a oblékl se, bylo okolo 6:50 a já vyrážel pro prstýnky. Dojel jsem přesně na čas

p - Dobré ráno, vy si jdete pro ty prstynky, že ano?

L - Ano jdu. Mohl bych zaplatit už, docela pospíchám dneska

p - Jistě hned to bude pane

Zaplatil su a ona mi podala malou taštičku s prstýnky. Nasedl su do auta a jel zpět domů za Emou. Dojel jsem v 7:15, což bylo brzo.

Rychle jsem vyběhl schody k mému teda dávno už spíše našemu bytu. Otevřel jsem dveře a v kuchyni postávala a čekala Ema.

E - Kdepak jsi byl?
L - Potřeboval sem koupit vajička

Bylo to první co mě napadlo, ale je pravda, že vajíčka mi dal včera Kuchtič jeho domáci vajíčka. Ty jsem si dal, totiž do kufru do kteryho Ema nic nedava jenom, kdyz nekam jedeme nebo nakup

E - Aha tak to jo, tak můžeme jet já mám všechno ready

L - Dobře já taky tak jedeme

Ja su byl oblečnený. Ema se přesunula do předsíně a začala si obouvat. Ještě jsem stihl dát vajička do ledničky. V tu chvíli co jsem ledničku zavřel Ema otevřela vchodové dveře a čekala na mě, abychom mohli vyrazit na Strahov.

Usedli jsme do auta ja na místo řidiče a Ema na místo spolujezdce. Vyjel jsem z garáže do které jsem tak maximalně před pěti minutami

E - Co si dáš ke snídani?
L - Mám chuť na palačinky, ale uvidim co bude pak se rozhodnu co ty?
E - Nechám se překvapit tím co bude. Přijdeš dneska nebo ne?

L - Nene dneska ne
E - Dobře
L - Budeme běhat dneska?
E - Nech se překvapit co připravím na vás
L - Moc ty překvapení v téhle podobě nemusím

Povídali jsem celou cestu já u toho dával pozor kvůli řízení abychom dojeli v pořádku na Strahov. Vystoupil su a Emě otevřel dveře jako to dělám a také jako správný gentlemen, aby se cítila jako princezna se mnou.

E - Děkuju, ale víš, že to nemám ráda
L - Vím, ale i tak to pořád dělám

Zašli jsem dovnitř a tímpádem jsem zamířili z recepce rovnou do jídelny pro snídani.

L - Tak co si dáš?
E - Ty palačinky
L - Dobře já taky a inzulin máš sebou?
E - Jo v batohu
L -  Tak jo, kam si sedneme?
E - Můžeme k oknu dneska?
L - No jasny jdi a já půjdu za tebou

E - Jsi nějakej přítulnej něco jsi provedl?

L - Já? Však su vychovany kluk z Brna. I moje mamka určitě říkala jak su hodny a nikdy nebyl problémový

E - Dobře no. Tvoje mamka říkala hodně věcí, že jsi byl zlobivej jako malej, ale umíš to i teď

L - Ale prosimte já su už hodny

E - To si povime ještě nebo ti mám teď tady připomenout ten sníh na vaší zahradě

L - Obejdu se bez toho děkuju

Láďa mi píchnul inzulin a mohli jsem se začit jist. Přitom si k nám přisedl Adam,Martin a Filip. Po snidani sme se každý rozešel svým směrem, takže kluci do kabiny a já do maserny.

Ládi pohled
A - Kdy letíš?

F - Ty jsi vůl, však říkal, že zůstává do léta

M - Adame co s tebou budeme dělat

A - Sám nevim

L - Zůstavám mám tady sebou i prstynky. Musím si teď pro ně dojit do auta