Ready2Run

x04 - Obavy z konce

Zdravím moji milí čtenáři.

Tak jsem sem opět zavítala. Snad mě tu vidíte rádi, i když nepochybuju o tom, že některým už pěkně lezu na nervy :D No ale abych vysvětlila proč sem píšu...

Chtěla bych hromadně vyjádřit lítost nad tím, že to tady tak zanedbávám. Po většinu času je to moje chyba, že mám prostě málo času a žáden si neušetřím na to, abych zasedla k wordu a něco sepsala, ale zajisté jste pocítili, že teď jsem tu nebyla delší dobu. A bohužel to bylo ne až tak mou vinou, jakožto spíš osudem.

Všichni asi známe nemilé březnové události tohoto roku. Odchod Zayna mě zasáhl, ale brzy jsem se z toho vyhrabala a spíš na něj byla strašně naštvaná za celou tu kauzu kolem něj. Byla jsem tak vytočená, že jsem chtěla projet všechny povídky a přepsat postavy s jeho jménem, protože jsem si nebyla jistá, jak pokračovat, když mě tak zklamal. Nechtěla jsem ho ve svých příbězích mít, ale díky bohu, že jsem se k tomu přepisování nedostala. S postupem času jsem vychladla a Zayn Malik už mě nedokáže rozhodit. Vzpomínám na starého dobrého Zayna, toho nového už neřeším. Nezajímá mě. Ale jeho postavy v povídkách zůstanou :) Jsou to přeci jen smyšlené postavy, takže si nebudu dávat tu práci – ani bych na to stejně neměla čas.

Ale není to jen o něm. Naše zbylé čtyři kluky jsem si samozřejmě rychle zamilovala, jenže nastal takový ten zkrat, kdy váš oblíbený interpret už dlouho nevydal nic nového (byl očekávaný klip, ale kvůli toho blba se to zrušilo) a rozhostilo se takové to ticho po pěšině. Ano, ještě dojížděli pár koncertů, ale pak měli dva měsíce pauzu už tak v té dlouhé časové prodlevě mezi klipy nebo čímkoliv novým a to způsobilo takové malé odumírání mých One Direction buněk.

Ano, pro některé asi naprosto nepochopitelné, ale já už prošla spousty fandomů a každý mě přestal „bavit" když už nebylo nic nového a nebylo tudíž na co se těšit. A kluci mi ani nedávali naději, že v brzké době můžu něco očekávat. Proto ten oheň postupně zhasínal. Ve fandomu pro mě začalo být prázdno. Prázdno po Zaynovi, prázdno po nové tvorbě a prázdno po očekávání. Takže pokud tohle to nějak pochopíte, pochopíte zajisté i to, že psaní příběhů s nimi pro mě nebylo prioritní. Chyběla by tomu ta vášeň a to jsem nechtěla! Proto jsem věděla, že jedinou mou záchranou ještě může být koncert ve Vídni.

Celý ten výlet, všichni báječní lidé, které jsem díky tomu konečně osobně potkala, a samozřejmě i samotní kluci s jedinečnou atmosférou toho koncertu, mě přivedli zpátky. Mise se podařila. Koncert ve Vídni mě znovu nahodil do „Directionářských" kolejí a vášeň opět vzplanula. Poté už jsem opět s chutí mohla zasednout k wordu, a i když to teda ještě nějakou dobu trvalo, podařilo se sepsat (zatím) nový díl Guardian Angel.

Teď už se neobávám toho, že by se mi zase v brzké době mělo stát, že kluci pro mě nebudou prioritou číslo jedna. Teď jsem do nich zapálená ještě více než kdy předtím, a chystám se na ještě více koncertů. Není už tedy třeba obav, že by se mi o nich nechtělo psát, jen to bude záviset na čase, který se ale pokusím využít na maximum. Nejsem zrovna typ člověka, který by s radostí obětoval spánek, jen aby něco napsal, ale hádám, že po tom co jsem si dnes vyslechla od své úžasné máti, se ze mě takový člověk stane.

Ono totiž není snadné věnovat se svému koníčku, když vás v něm vaši blízcí nepodpoří. Možná se to zdá zcestné, ale věřte mi, že není. Podpora není jenom o tom, že vás někdo pochválí za to, co děláte, ale spočívá to hlavně v tom, že má pochopení pro to, proč tomu či onomu věnujete svůj volný čas. A bohužel, tohle není silná stránka mé matky. Vůbec nic o tom neví, netuší, kde publikuju, ani kolik lidí tady má povědomí o mém jméně, ale stejně má plno blbých keců. Cituji: „Celé dny tady jen sedíš na prdeli a píšeš blbé žvásty, které stejně nikoho nezajímají." Takže to by tak asi bylo vše k tomu, kolik podpory se mi od mých nejbližších dostává a rozhodně asi uznáte, že při takovém srážení lze jen těžce pracovat.

Ale já to nevzdám! Psaní je jediná věc, o které si vyloženě nemyslím, že neumím a hlavně mě psaní šíleně baví, takže snad mi mé plány do budoucna vyjdou a já budu makat tvrději než předtím, abychom se zase někam pohnuli. Převážně tedy s GA, protože to bude nejdelší :) Strašně moc bych si to přála a budu ráda, když budete i nadále se mnou. Jste mi vším <3

Doufám, že také přijmete mou omluvu v podobě tohoto deníčku, pochopíte, že mé úmysly byly jen ty nejčistší – ochránit příběhy od katastrofálních dílů bez emocí, a budete si i dále užívat osudů svých oblíbených postav :) Znamenalo by to pro mě hodně, to mi můžete věřit.

Děkuji Všem, kteří na mě nezapomněli, Všem, kteří čtou tyto řádky, Všem, kteří ohodnotí nové díly, i Všem těm, kteří už se mnou nadále nezůstanou.

Se vší láskou ♥ Vaše Dex