Ready2Run

x06 - Life SUCKS!

Zdravím :)

Dnes nemám náladu na nějaké ťuťuňuňu - byť Vás všechny moc miluju -, tak mi to prosím odpusťte.

K tomuto tématu se raději vyjádřím hned, dokud je to čerstvé. Nechci zase přijít s křížkem po funuse a taky už Vás nechci držet dlouhé týdny v nevědomí, takže takhle to bude asi nejlepší.

Jak už asi všichni víte - Louis bude "tatínkem". Ptáte se proč ty uvozovky? Značí ironii s jakou bych to řekla, kdyby tyto záznamy byly mluvené. Ne, nepřeji mu to, pokud si teď říkáte právě tohle. Louis mě nehorázně zklamal. Já v něj věřila a to teď nemluvím jen o Larrym. Mluvím o něm. O jeho osobě. Myslela jsem, že ho znám (alespoň tak, jak může fanoušek znát svého idola). Pravdou je, že jsem si asi jen něco nalhávala. Člověk zvenčí nikdy nemůže znát člověka z médií, kterého doopravdy nezná. Vidíme jen to, co momentálně chtějí, ať vidíme. A my tomu slepě věříme.

Je to smutné. Opravdu je. O Zaynovi jsem taky měla nějakou představu a i ta se ukázala být nesprávná. Když chtějí, ukáží nám Harryho jako womanizera, když jim to přijde vhod náhle je to jen ten nejpřátelštější kluk na světě, ale ve skutečnosti to může jen další celebrita těžce na drogách. A ano, omlouvám se, že jsem zvolila právě jeho jako příklad, ale nejlépe to demonstruje to, na co chci poukázat. Když se média nebo management rozhodnou, že to tak pro trh bude nejlepší, tak to tak prostě je. Na naše city přitom nemyslí. Pro ně jsme jen dobře platící panenky na baterky, co jim buď skočí na špek, nebo se proti tomu rozhodnou vzepřít, ale stejně bezvýznamně. Už nám ukázali, čeho všeho jsou schopní. Co všechno dokážou. Tak prosím. Jen směle do nás.

Můžeme proti nim vést válku, bojovat... ale nikdy nevyhrajeme. Nikdy! Ptáte se proč? Protože oni jsou silnější. Nejsou to sice stroje, jenom lidé stejně jako my, jenže oni nemají city... emoce. Rozhodně ne v práci. A pro ně ti kluci jsou jen práce. Není to jejich rodina, či blízcí. Jsou to jen jejich další panenky. Loutky na provázkách. My, na druhou stranu, emocemi oplýváme. A to je náš problém - a jejich vítězství. V jejich očích jsme slabí a toho oni využívají. Když se na to alespoň na chvíli zkusíte podívat reálně, i Vám dojde, že je to pravda. Že jsme slabí.

Manipulují s námi, jak se jim zamane. A my se necháme. Jenže - tím nechci říct, že by to bylo špatně. To vůbec! To, že jsme slabí, znamená, že nám na něčem záleží tak moc, až nás to slabými dělá. A nám na jejich "loutkách" záleží. Možná víc, než by mělo. Pro nás je to totiž rodina. Častokrát i ta nejbližší. Ale to je jim jedno. Hlavně, že si zvýší zájem o své loutky a tím i své tržby. My totiž nejsme jedinými plátci. Média, pořadatelé, firmy... všichni se pak můžou přetrhnout, aby dostali informace, za které zaplatí, ale zvýší to tržby zase jim, nebo aby měli TU zrovna tu slavnou kapelu ve svém městě a zviditelnily se tak pro svět. Všichni platí a všem jde jen o peníze. Nikdo si neřekne: "Ti kluci se mi líbí, vypadají hezky, dám si je do své reklamy na novou Toyotu." NE! To si řekneme leda tak my a proto všichni ostatní řeknou: "Ti kluci mají miliony důvěřivých fanynek. Pojďme jim nakukat, že naše auto je to nejlepší tím, že do něj posadíme jejich miláčky, pro které by i zemřeli. Bohatí papánci pak vysolí prachy jen to hvízdne."

Tak to prostě je. Nelze to změnit. Můžeme svádět marný boj, ale k čemu? Vždycky vyhrají oni. A mě už to nebaví. Nebaví mě nechat si plnit hlavu těmi nejodpornějšími způsoby jaké existují. Nebaví mě nervovat se a emočně se hroutit nad každým výmyslem, se kterým přijdou. A děláme to všichni - ne že ne! Možná to pak rychle opadne a zase máme chuť bojovat, jenže ten první dojem je vždy špatný. Není to hned "fake". Přečteme si titulek, a bojíme se, že by to mohla být pravda. Pak si ovšem přečteme celý článek a zjistíme, jak nepravděpodobně všechno zní. Poté se zasmějeme a teprve tehdy začneme tvrdit, že je to fake.