Neznámá v mém městě

29.díl - Poslední tři dny - 1.část

NARUKO

Po několika hodinách, a že jich bylo dost, jsme konečně na letišti v Koreji. Můj první dojem? Ani nevím. V hlavě mám tolik myšlenek, že mě z toho bolí hlava. Celá se klepu z nervozity a nechce to přestat. Pořád dokola se pořádně nadechuji a zase vydechuji.

,, Aby si mi tu neomdlela." Usměje se Oppa a vezme mi můj kufr, který jel na páse pro zavazadla. Úsměv mu oplatím a na oplátku vezmu jeho kufr. Začal se mi smát, protože jsem ten kufr táhla za sebou, jako tunového slona. Kdo by se taky nezasmál malé blondýnce?

,, Ukaž, já si to vezmu." Řekne a taky tak udělal. Zavolali jsme si taxíka, protože k hotelu pěšky bychom to měli asi tři hodiny, s mým tempem. Z kapsy jsem si vytáhla mobil, zapíchla jsem do něj sluchátka a pustila si písničky, které mi Oppa doporučil. Měla jsem tam pár písniček i od něj, abych neposlouchala jen někoho jiného a na slavného Kim Sang Bum-a zapomněla. S taxíkem jsme k hotelu dorazili zhruba za hodinu.

,, Počkej tady a trochu si to tu porozhlídni, já jdu objednat pokoje." Řekne a vyrazí k recepci. Opravdu krásný hotel. Určitě tu mají i luxusní obchůdky. Pousměji se nad myšlenkou a potom si dám malilinkatou facku na tvář, protože tu nejsem kvůli obchodům, ale kvůli Sasukemu. Kolem mě procházejí různí lidé, ale nikdo z nich nepůsobí ani trochu nepřátelsky. Je tu taková krásná atmosféra, že se mi snad tomu nechce ani věřit. Potom ke mně přiběhl nějaký malý roztomilý kluk a nabízel mi nějaký časopis. Mluvil na mě, ale já mu nerozuměla, protože korejsky bohužel neumím, ale pochopila jsem, že si mám asi koupit ten časopis.

,, Um... Chceš, abych si ho koupila?" zeptám se a snažím se nějak rukama ukázat, co myslím. Asi mě pochopil, protože souhlasně kývl a podal mi ten časopis, ale peníze si nevzal a utíkal za dalšími lidmi. Otevřela jsem ten časopis na první stránky a hned jsem pochopila, proč asi nechtěl ty peníze. Přes celý dvě strany a dál byly naše fotky s Oppa. Věděla jsem, že to má být do časopisu, ale že to bude i tady? Asi jsem se právě stala slavnou. Nahlas jsem se zasmála.

,, Co tě tak rozveselilo?" Zeptá se Oppa, když konečně přijde a taky se usměje.

,, Tohle." Otevřela jsem stránku s fotkou, na které jsme spolu a která se mi nejvíce líbí.

,, Sluší nám to." Řekne s krásným úsměvem a dá mi mojí kartičku od pokoje. Společně vejdeme do výtahu a jedeme... Páni! Do třicátého parta! Tam je přeci střešní apartmán. Proč jsem vůbec překvapená? Vždyť tu jsem se slavnou hvězdou, která mi všechno platí a já nevím, jak mu to mám všechno vrátit. Když už výtah vyjel až nahoru, společně jsme vystoupili, ale do pokojů už jsme šli každý sám. Tak obrovský pokoj. Z venku vypadal menší, to se mi opravdu musí zdát. Štípněte mě někdo, ať se probudím. Nebo ještě ne, chci si to užít. Vybalila jsem si věci a rychle jsem běžela k obrovskému balkónu s bazénem. Tomu se snad ani balkón říkat nedá, je to obrovská terasa. Je to tu... úžasné!

SASUKE

Zbývaly tři dny do té hloupé svatby a já si přál, aby to už bylo všechno za mnou. Chodil jsem po pokoji tam a zase zpátky a pořád jsem měl takový divný pocit, že se něco stane. Bolí mě z toho hlava! Měl bych si chvíli lehnout. Pustím si do sluchátek písničky a pomalu usínám

Probudil jsem se na, pro mě, cizím místě. Na sobě jsem měl černý oblek a najednou se přede mnou otevřely obrovské dveře do hodně osvětlené místnosti, takže jsem musel na chvíli přivřít oči, abych aspoň něco viděl. Přede mnou byla bílá ulička, posypaná bílými a červenými kvítky. Kolem byla spousta lidí, co na mě koukali, když jsem kolem nich procházel. Došel jsem až k oltáři a když jsem uviděl faráře a přicházející nevěstu, tak mě došlo, kde to vlastně jsem. To ty dny tak rychle utekly? Krásná nevěsta v bílém přišla až ke mně a pomalu si sundávala bílý závoj s modrou krajkou, která jí zakrývala obličej.

,, Naruko?!" řeknu, no ... Spíše vykřiknu překvapeně, když si sundala závoj.

Rychle jsem se posadil, když jsem se vzbudil a trochu se mi zrychlil dech. To jsou ale blbý sny! Asi nebudu chodit spát, pokud se mi budou pořád zdát takové sny. Šel jsem do koupelny si opláchnout obličej, ale netekla voda. Co je tohle za dům, když tu neteče ani ta hloupá voda? Tohle místo je za trest! Od té doby, co tu jsem, tak jsem jenom podrážděný a na všechny protivný. Najdou se tu i dobré chvilky, ale těch je málo. Tenhle týden jsou samé koncerty. Před nebo po té hloupé slavnosti bych mohl jít na nějaký ten koncert místních skupin.

,, Ahoj, můžu dál?" Stojí usměvavě u dveří Ha Rea.

,, Klidně pojď." Pozvu jí dál.

,, Jedeme do města koupit nějaké věci na svatbu, chceš jet taky? Mohl by si, pořád si jen zavřený tady a s nikým nekomunikuješ." Hraje naštvanou a má složené ruce na prsou.

,, Tak já kvůli tobě půjdu." Řeknu, abych jí udělal radost a zvednu se z postele.

NARUKO

Přijdu ke dveřím od Sang Bum-ova pokoje a zaklepu. Hrozně se nudím a nechci strávit celý den seděním na židli v pokoji.

,, Jé, ahoj. Nečekal jsem, že přijdeš. Potřebuješ něco?" Zeptá se usměvavě. Zlobí se on vůbec někdy? Za tu dobu, co ho znám, se ještě nikdy nezamračil.

,, Zdravíčko. Nudím se a celý den na pokoji být zavřená nechci." Vysvětlím mu svojí návštěvu.

,, Myslel jsem si to." Usměje se více a dodá.

,, Chceš se jít tedy někam projít?" Zeptá se a já souhlasně zakývám hlavou. Ještě než jsme šli, jsem se šla převléct do něčeho slušného, protože mi bylo řečeno, že půjdeme do města, protože se tam bude večer něco dít. Byla jsem zvědavá co, proto jsem hned souhlasila, že půjdeme zrovna tam. Třeba tam potkám i Sasukeho. Celá se chvěji nedočkavostí.

,,Sluší ti to. V podstatě jako vždycky." Řekne hned, jak mě vidět vycházet ze dveří.

,, Můžeme jít?"

,, Můžeme." Odpovím s úsměvem a jdeme. Byl skoro čas na oběd, ale já jsem vůbec hlad neměla a jak to tak vypadalo, tak Oppa asi taky ne. Společně jsme se suprově bavili. Ukázal mi krásná místa a snad všechno, co tu mají. Krása všude, kam se podívám. Ano, někdy se tady stane i něco hnusného, ale v mém případě se zatím nic nestalo a doufám, že ani nestane.

,, Nemáš hlad? Celý den si nic nejedla." Zeptá se Oppa.

,, Vlastně nemám, ale chuť mám." Odpovím a zazubím se, jak nejvíc mi to jde.

,, V tom případě... Po cestě jsem viděl stánek se sushi, chceš tam jít?"

,, Je tu sushi?! Tak na co čekáme?" Vykřiknu a táhnu smějícího se Oppa za ruku. Ne že bych byla sushim posedlá, ale když jsem ho měla naposledy, tak mi hrozně chutnalo a jedla jsem ho snad ještě týden. Potom mi ho už nechtěli vozit a já byla líná si dojít do restaurace. Ano, nechávala jsem si ho vozit domů. Rozzářili se mi oči, když jsme došli k tomu voňavému stánku. Najednou jsem začínala mít hlad. Ani jsem si nevšimla a už byla tma.

,, Měli bychom jít, jestli to chceš vidět." Řekne a já spolku poslední sousto sushi.

,, Půjdeme sem, tady to uvidíme nejlépe." Došli jsme na místo, kde nikdo nebyl a kde bylo krásně vidět na oblohu plnou hvězd. Udiveně jsem se koukala na tu oblohu s hvězdami a najednou... do nebe vyletěla jakási svítící věc a potom se rozletěla na milión malých svítících kousků.

Nebudu se na nic vymlouvat a na plnou klávesnici napíšu, že se mi prostě nechtělo cokoliv dělat. :D Jsem královna lenivých lidí. :D
No... Ale dnaska jsem se k tomu dokopala, jako vždycky :'D, a konečně jsem sem přidala další díl. Vím, že není středa, ale to nevadí. :)
PS: Ve středu už budou díly vycházet zase pravidelně :)
To by nebyla povídka, no.. spíš už asi taková krátká knížka, aby nebyly nějaký nudný díly :)) Ještě pár nudných dílů a potom... Něco párteček :D  a konec :)
Přeji krásný den/Dobrou noc.
Vaše K.Tess<3