Neznámá v mém městě

8.Díl

 Je krásné svítivé ráno a bábinka s dědečkem už vyráží domů za Naruko, která spí přitisknutá k Sasukemu na gauči.Ráno se Sasuke probudil dřív, než Naruko. Viděl, jak je k němu přitisknutá a tak si ji k sobě  přitiskl ještě víc. V tu chvíli do domu vešli bábinka s dědou, Sasuke rychle zavřel oči a dělal, jakože spí.

,, Dědo, pojď se sem potichu podívat a vezmi s sebou foťák." Řekne babička s úsměvem na tváři.

,, Naše malá holčička už není tak malá." Řekne usměvavě děda. Jak tak Sasuke dělal, že spí, tak nakonec zase opravdu usnul. Po pár minutách Naruko probudila příjemná vůně. Pomalu se zvedala od Sasukeho vypracované hrudi.

,, To nemohl jít spát do svého pokoje a mě tady nechat?" Říká si pro sebe Naruko. Než odejde za tou příjemnou vůní do kuchyně, přikryje Sasukeho polonahé tělo.

,, Vítám tě doma Naru" Ozve se z kuchyně stařešinský ženský hlas.

NARUKO

Rychle utíkám za hlasem, abych se přesvědčila, jestli jsou to opravdu oni. Radostí jsem vyskočila do vzduchu a rychle jsem utíkala obejmout bábinku a hned potom i dědečka. Asi hodinu jsem se jich pořád dokola ptala, jak jim tam bylo a jestli jsem jim chyběla.

,, Holčičko" Zasmála se babička.

,, Měli jsme se tam dobře a přísahám, že si nám opravdu chyběla. A co ty a tvůj ..... chlapec? Jakpak se jmenuje?" Oh babi!

,, On není můj ....... Chlapec. Je to vlezdoprdelka s postraními úmysly." Babička se jenom zasmála a objala mě.

,, Tak vlezdoprdelka jo? Kvůli tomuhle tě mám rád, Lištičko." Stál mezi dveřmi polonahý Sasuke.

,, Sasuké! Jdi se obléct!" Ať říkám, co říkám, tak mě ignoruje! Povídá si s bábinkou, která je z něho úplně hotová.

,, Dneska odpoledne půjdu s něčím pomoct do školy, příjdu k večeru, abych stihla vyvenčit Kupurua." Oznámím babičce  a táhnu Sasukeho do jeho pokoje, aby se oblékl.

,, Já-tě-Zabiju!!" Vykřiknu na něj, když zavřu dveře od pokoje. Sasuke si z toho nic nedělal, jenom mě posunul trochu na stranu, zamknul dveře a klíč si dal do své zadní kapsy kalhot.

,,C-co to zase děláš?" Tohle začínala být má každodenní věta.

,, Jdu se převlíkat" řekne se šibalským úsměvem.

,, Okey, hoď mi klíč a já jdu."

,, Klíč si musíš zasloužit." Už jsem začínala pomalu soptit.

,, Tak jo Sasíčku, říkal sis o to!" Rozběhnu se proti němu a skočím na něj. Když jsem po něm skočila, myslela jsem si, že ten klíč vypadne z kapsy, ale místo toho jsme oba dva spadli na zem.

,, Tak slabá lištička, musím tě ulovit dřív, než provedeš nějakou neplechu." Trochu se zvedne a kousne mě do ucha. Chci mu dát facku, ale on mě stihne ruku chytit. Možná toho budu litovat, ale dýl už na něm být nechci! Nenápadně se snažím dát ruku do jeho zadní kapsy, bohužel si toho všiml a mojí levou ruku zalehl. To znamená, že jsem cítila jeho ... ehmm, zadek. Oba se na sebe vytřeštěně koukáme.

,, Lištička má odvahu" Řekne škodolibě Sasuke. V tu chvíli, kdy to dořekl se do pokoje přiřídila bábinka.

,,B-babi?!?!  Jak si se sem dostala?" Teď si bude myslet, že s ním něco opravdu mám.

,,Byl tu hrozný hluk a dveře byly zamčené, Tak jsem šla pro náhradní klíč." Usmála se babička.

,, Nenechte se rušit a nezapomeňte si potom po sobě uklidit."