Neznámá v mém městě

4.Díl

Ráno jsem se probudila v 6:00 hodin , nachystala snídani  a v 6:30 jsem vyšla trochu dřív do školy. Vlastně jsem šla do knihovny, abych si tam půjčila zpěvník. Po knihovně jdu do staré budovy, kde si zpívám sama pro sebe, ale tentokrát jsem tam nebyla sama.
„Nevěděl jsem, že umíš doopravdy zpívat." Řekl někdo, ale neukázal se. Hlas jsem nepoznala, protože ozvěny ten hlas měnily.
„Kdo je tam?" V hlase mi šel slyšet strach, srdce mi bilo jako o závod.
„ Ty mě nepoznáváš? Fajn tak já se ti ukážu"
„Sasuke?!?!" Vykřiknu překvapeně, ale už s klidnějším tónem.
,, Čekala si někoho jiného?" Zeptal se s úsměvem.
,, Vlastně ne, protože ty si taky úchyl!" Odpovím, vezmu si tašku a jdu do školy. Sasuke jde hned za mnou.
,, Vždyť jsem ti slíbil, že se změním, ale úchyl ze mě bude pořád." Dořekl a zase mi dal ruku na hlavu, jako včera.
,, Dej mi svojí tašku, ponesu ti ji."
„Nedám, bude to vypadat divně, když mě ji poneseš"  On se snad zbláznil. Kdyby mi ji nesl, lidi by si mysleli, že je to můj kamarád nebo dokonce kluk!
,, No tak. Dej mi ji" Řekl a vzal mi ji. Po cestě do školy na nás lidi koukali a od některých jsem zaslechla, že nám to spolu sluší. To je jak zlý sen.
,, Nechtěla by si zpívat v mé kapele?" Vyruší mě od neslyšitelné samomluvy.
„ Ne díky. Zpívám jenom sólo."
„ Škoda, si opravdu dobrá" pousměje se.
„ Ehmm... Díky" Divím se, že mě nepřemlouvá. Přišli jsme ke škole a když ji chci otevřít, dveře byly zamčené.
„ Jo málem jsem zapomněl. Týden, možná déle bude zavřená škola." Když tohle řekl, začala se mi vařit krev v těle.
,, Víš co si?" Zeptám se naštvaně, ale on se jenom směje a odpoví mi.
„ Ano, tvůj budoucí kluk." Usměje se a dá mi pusu na čelo.
,, Co to sakra děláš? Chceš, aby nás někdo viděl?" Teď mě opravdu naštval.
,, Klidně" Řekne s klidným hlasem a s úsměvem na tváři. Nenávidím ho! Každý den mě provokuje. Bože já bych ho....
„Co to zase děláš?" Znovu mě vyrušil od myšlenek.
,, Objímám tě. Vypadáš nešťastně a já chci, aby si byla šťastná." Po těhlech slovech jsem ho chtěla obejmout. Už jsem zvedala ruce, ale potom jsem je zase dala zpátky dolů.
,, Blázne"
„ MI-LU-JI-TĚ" Vyhláskuje mi šeptem do ucha. Začnu být neklidná a překvapeně se kouknu do jeho černě úhlových očí. Myslela jsem si, že se o mě zajímá, jako o ostatní holky. Ale ty dvě slova neřekl jako vždycky, ale jako by to myslel vážně. Začne se ke mně přibližovat rty a já se ani nehnu. V tu chvíli jsem se ani nechtěla hnout. Přitiskl své rty k těm mým rtům a jazykem do nich po chvíli vnikl. Mám otevřené oči, ale on je má zavřené. Po nějaké době zavřu oči i já a svůj polibek mu opětuju. Mé tělo se nechtělo vůbec pohnout. Tiskne si mě k sobě blíž a blíž, až cítím jeho vypracovaný hrudník a břicho.
„No to snad ne!!!!" Slyším z dálky. Sasuke se ode mě odtáhl a já se pomalu vzpamatovávala co se právě stalo.
,, Nazdar Karin." Řekne otráveně Sasuke.
,, C-Co tu s ní děláš? Proč si ji líbal?" Křičí na něj a na mě se vražedně podívá.
,, Sorry, Karin, zapomněl jsem ti říct, že my dva už spolu nejsme." Oznámil ji úplně v klidu.
,, T-To nemyslíš vážně! Co má ona a já ne?!?!" Teď jsem ji docela litovala. Viděla jsem, jak má slzy v očích, ale snaží se je zadržet, aby ji nestekly po tvářích.
„ To myslím. Co má ona a ty ne? Hmm... Tak třeba krásu, talent, chování podle mého. Chceš, abych pokračoval?" Sasuke se opravdu chová moc chladně. Karin nemám sice ráda, ale tohle Sasuke přehnal.
,, Sasuke.... Dost!" Zasáhnu do jejich hrozného rozhovoru a sklopím hlavu k zemi.
,, Promiň, Karin. Vím, že mi nevěříš a že mě nemáš ráda, ale tohle jsem opravdu nechtěla. Radši půjdu." Vzala jsem si od Sasukeho svojí tašku a beze slova jsem odešla. Nevím co se tam potom stalo mezi nima, ale nechtěla jsem to ani vědět. Doběhla jsem domů a hned šla do svého pokoje. Odložila jsem bágl a mobil, který mi po chvilce svítil, že přišla SMS. Skryté číslo.
SMS: Dík, že ses mě zastala. Byla bych ráda, kdyby se to nikdo nedozvěděl. Jestli jo... Zabiju tě!!
Při posledních slovech jsem se usmála, protože to byla ta stará Karin, kterou sice jen krátkou dobu znám. Za chvíli mě přišla další SMS, ale od někoho jiného. Byl to Sasuke. Jeho číslo už znám na spaměť. Nevím, jestli si ji mám přečíst nebo ne. Na konec jsem zvolila, že si ji přečtu.
SMS: Mohl bych tě zítra pozvat na oběd? Chci ti něco říct. Sasuke.
Odpověď: Dobře, ale jenom na oběd. Nic si od toho neslibuj. A to co se dneska stalo..... Radši na to zapomeňme. Naruko.
Tohle bylo poprvé, co sem mu napsala na jeho mobil. Snad ho mrzí co udělal, protože mě ano. A ještě k tomu se to stalo hlavně kvůli tomu. Nemůžu říct, že se mi to nelíbilo, ale ..... Vždyť.... Já. My spolu prostě být nemůžeme, nehodíme se k sobě, i když ostatní tvrdí opak a jsme každý jiný. Už o tom nechci přemýšlet, ale nejde na to zapomenout. Po dlouhém přemýšlení usnu na svém stole v pokoji.
,, Naruko, pojď se naobědvat. Po obědě ti musím něco říct." Volá na mě babička, ale já pořád spím.
„ Naruko! Jsi v pořádku?" Babička otevře dveře a jde do pokoje.
,, Holčičko moje. Copak se ti stalo?" Trochu semnou zatřese a já se konečně vzbudím.
,, Ahoj babičko" řeknu s uslzenýma očima, který se snažím zakrýt.
,, Copak se stalo? Pověz" Už jsem to nevydržela v sobě skrývat. Potřebovala jsem se někomu vyříkat. Všechno co se stalo jsem bábince řekla. Bábinka mě objala a začala mě hladit po vlasech.
,, Uvidíš, že se to všechno zlepší. Vím, že tě čeká dobrá budoucnost, ale musíš se vypořádat i s překážkami. A teď se pojď najíst." Políbí mě do vlasů a jdeme společně ke stolu.
,, ITADAKIMASU!" Popřejeme si a pustíme se do jídla. Dědeček nám při jídle vyprávěl příběhy co všechno zažil a koho na vojně potkal. Moc ráda poslouchám jeho příběhy. Když dojíme, uklidíme nádobí do dřezu a jdeme zpátky ke stolu.
,, Tak copak si chtěla, babi?" Zeptám se s menším zájmem.
„Naru, už jsi dost velká, aby ses o sebe postarala sama." Nevím co tím myslela, ale moc se mi to nelíbí.
,,Zítra ráno odlétáme s dědou na týden do Tokya. Za...." Nedořekla a koukla na dědu.
,, Za kým?" Podezřele se na ně podívám.
„ Vím, že se ti to asi nebude líbit, a proto tě necháváme doma. Jedeme za tvými rodiči." Poví za bábinku děda. Nebyla jsem zrovna moc nadšená, přetrpěla jsem to.
,, Dobře, tak je ode mě pozdravujte." Nahodím falešný úsměv a jdu do svého pokoje. Ani jsem radši nechtěla vědět, proč za nimi letí. Doma mě to přestávalo bavit a tak jsem zavolala Sakuře, ale ta mi to nezvedla.
,, Půjdu se ven projít s Kupuruem" Oznámím a vyrazíme do parku. Je krásně teplo. Posadím se na lavičku a pustím Kupurua z vodítka ať si běhá mezi stromy. Nachvilinku zavřu oči a nechám svůj obličej hřát na sluníčku.
,, Je tu volno?" Zeptá se mužský hlas.
,, Ano, je tu vo.... Sasuke, co tu děláš?" Překvapil mě.
,, Venčím svého psa a vidím, že ty taky." Ani nevím, že má mazlíka.
,, Jaké má jméno?" Zeptám se, aby řeč nestála.
„Nemá jméno a jestli chceš vědět jak vypadá,  támhle si hraje s tvým psem." Podívám se na místo, kde byl Kupuru a vedle něj je velký krásný vlčák.
,, Nikdy jsem tě tu nepotkal"
,, Jsem tu poprvé a je tu opravdu hezky." Odpovím a nastavím zpět svůj obličej ke sluníčku.
,, Jo, to je. Často sem chodím vyčistit si hlavu" Tak přece jen má i dobrou stránku. Podívám se na něj a jenom se usměju.
,, Proč se takhle nechováš i na veřejnosti?"
,, Abych si nesnížil své ego" zasměje se.
,, Fajn, tak mi to neříkej, když  nechceš" řeknu trochu uraženě. Oba dva pejsci za náma přiběhli a Kupurú si šel Sasukeho hned očichat.
,, Líbíš se mu"
„Abych řekl pravdu, tak každé zvíře mě má rádo"  Moc si věří, každé určitě ne. Začínalo se stmívat a já musela domů.
,, Tak já už půjdu, taky by si měl jít mimozemšťane co si Sasukeho vyměnil." Nemohla jsem si odpustit menší vtípek.
,, Mohla by si pro mě něco udělat?" Zeptá se mě.
„ Dobře co chceš?"
,, Klekneš si přede mě?" A už je náš starý Sasuke zase zpátky.
,, Blbečku" Usměju se a běžím domů, než bude úplná tma.
,, Tak už jste zpátky. Báli jsme se o vás." Řekne mi bábinka.
,, Promiň babi. Půjdu si lehnout dneska bez večeře. Dobrou noc" Dám bábince pusu a jdu si lehnout. Celou noc jsem přemýšlela nad Sasukem. Že by se opravdu chtěl změnit? Možná si ze mě dělá zase srandu. Jo, to bude ono, jenom si ze mě střílí.

DALŠÍ DEN

To je zase krásný den. Kolik je vůbec hodin? Už je 9 hodin. Bábinka s dědečkem jsou teď v letadle a já zase zůstala sama, ale jenom na týden. Co budu celý tyhle ,, prázdniny,, dělat?
,, Crrrr!!! Crrrr!!!" Kdo by to mohl být? Jdu otevřít dveře a zapomenu, že jsem pořád v pyžamu.
„ A-Ahoj Sasuke ... Ááááh.... Co tu děláš? Máme se sejít až ve 12 hodin."
„ Už jsem to bez tebe nemohl vydržet. V té košilce si roztomilá." A vešel nezván do domu. Celá jsem zrudla, vlítla rychle do koupelny a vzala si na sebe aspoň župan.
,, Vím, že si doma sama a tak mě napadá, že tady nás nikdo neuvidí." Zasměje se rošťácky.
,, Nech si ty perverznosti  na jindy. Teď počkáš tady a ani se nehneš. ANO?!"
,, OK" Odpověděl Sasuke. Zkontroluju, jestli je pořád na svém místě, abych se mohla vysprchovat. Vlezu si do sprchy, pustím horkou vodu a začnu si zpívat.

.........

Sasuke slyší, že si Naruko zpívá a tak šel za ni i přes to, že mu to zakázala. Potichu otevřel dveře a vstoupil do koupelny, kde si Naruko dávala sprchu. Vzal ji ručník z věšáčku a schválně se ozval.
,, Takže si zpíváš i ve sprše" Zasměje se nahlas.
,, Vypadni!!! Kde ... Kde mám ručník?!? Vrať mi ho ty úchyle!!!" Vykoukla a natáhla ruku, ale málem umřela z toho, co právě viděla.
,, Sasuke!!!!!!!" Vykřikne a celá zrudne.