Neznámá v mém městě

33.díl - Poslední den - 1.část

NARUKO

Ráno bylo doslova příšerné. Probudila mě totiž příšerná bolest v hlavě. Takovou bolest jsem snad ještě nezažila. Podařilo se mi od sebe rozlepit víčka a posadit se. Ostré sluneční paprsky mě bodali do očí, takže jsem chvilku nic neviděla, než jsem si zvykla. Potom jsem se rozkoukala kolem sebe a snažila jsem se přijít na to, jak jsem se dostala do svého pokoje. Kvůli té ostré bolesti v mé hlavě jsem nemohla přemýšlet.

,, Oh, ty už jsi vzhůru?" Zeptal se vedle mě polospící Oppa.

,, A-Ahoj, to ty si mě přivedl do mého pokoje?" Zeptám se ho místo toho, abych mu odpověděla, i když odpověď by byla jasná. Oppa na mojí otázku odpověděl jenom souhlasným kývnutím.

,, A proč si o tom nešel do svého pokoje?" Lítala mi v hlavě ještě jedna otázka.

,, Koukni na svojí ruku." Usměje se a podepře si hlavu. Když se kouknu na svojí ruku, jak mi řekl Oppa, vytřeštím překvapeně oči.

,, Takže já jsem tě tu držela." Zasměju se a zase mě začne bolet hlava. Chytnu se za ní a zavřu oči. Bože, co jsem to minulou noc dělala? Vůbec nic si nepamatuju.

,, Oh!" Vyjeknu nahlas. Co když jsem udělala nějaký trapas na veřejnosti?!

,, Půjdu ti pro studený obklad." Řekne Oppa, pustí mojí ruku a jde namočit bílou látku. Jsem opravdu pitomá. Můj poslední den tady a já ho snad proležím! Už nikdy se nedotknu žádného alkoholu! Vždyť je mi teprve 16! Jsem opravdu nerozumná a zklamání naší rodiny. Tohle se nesmí nikdy dozvědět.

,, Tady máš ten obklad." Přijde za mnou a položí mi ho na čelo.

,, Ááá! Zamrzl mi mozek!" Vykřiknu. Sang Bum se mi začal smát a sedl si vedle mě na postel. Cítím se trapně. Vlasy mám rozcuchané a jde ze mě pořád cítit alkohol.

,, Půjdu do koupelny, taky by si měl jít. Určitě si se zapotil, když jsi mě sem tahal." Řeknu a oba se začneme smát.

,, Dobře" odpoví mi, pohladil mě po vlasech a šel do svého pokoje.

,, Kdyby si něco potřebovala, jsem vedle." Oznámí mi než odejde. Unaveně se zvednu z postele a odkráčím do koupelny. Už si pomalu sundávám tričko, ale potom si vzpomenu, že nemám ručník a tak si triko zase narovnám. Otevřu skříňku, kde by správně měly být ručníky, ale... Žádný tam nebyly. Tak velká koupelna a nejsou tu ručníky? Chjo... Prohledala jsem všechny pokoje, ale nikde žádný ručník. Pff... Oppa? Navštívím tě dřív, než by si čekal. Neslyšitelně se vyplížím z pokoje a jdu směrem k Oppa. Před malou chvílí vyšel z mého pokoje, takže by ještě neměl být v koupelně. Pořádně se nadechnu a otevřu dveře.

,, Oppa? Potřebuji, aby si mi... Půjčil...Ručník." Řeknu trochu zaraženě, když vejdu dovnitř. To je tak rychlý? Nečekala jsem, že je takový rychlík. Stál přede mnou jenom s ručníkem kolem pasu a já na něj s rudými tvářemi koukala.

,, P-Promiň! Myslela jsem, že ještě.. No... Ehm... Radši půjdu, stavím se později." Vykoktám ze sebe a pomalinku se na patě otáčím.

,, Počkej. Potřebuješ něco?" Zeptá se a tím mě zastaví.

,, Já... Chtěla jsem jenom půjčit ručník, ale to počká. Příjemnou sprchu." Přiblbě se zasměju.

,, Počkej ještě." Znova mě zastaví a krásně se usměje.

,, To já jsem ti vzal ty ručníky." Řekne mi a zasměje se.

,, Co?!" Vyjeknu a vůbec nechápu proč to udělal. Snad nemůže být takový perverzák, jako Sasuke.