Neznámá v mém městě

36.díl - Ne. Cože?!

HA REA

Přišla Jsem domů a hned jsem šla k Sasukemu do pokoje. Ještě spal, takže jsem k němu potichu přišla a pomalu si přisedla na postel tak, abych ho nevzbudila. To se mi asi nepovedlo, protože mě chytil za ruku a přitáhl k sobě blíž. Oba jsme leželi v jedné posteli. Hlavou jsem se otočila k jeho obličeji, měl oči zavřené. Je náměsíčný? Musela jsem se zasmát. Krásně se mi s ním leželo, dokud...

,, Neodcházej...ů Zamumlal ve spánku.

,, Neod..." Zastavila jsem se, když k tomu dodal i jméno.

,, Naruko." Opakoval stále dokola. Zvedla jsem se do sedu a se slzami v očích jsem se na něho dívala. Vím, že jí má rád, ale bolí to, když to slyším. Pořád držel mojí ruku a nechtěl jí pustit. Vyprostím svojí ruku z té jeho a se smutkem v obličeji odcházím.

,, Nechci se tě vzdát." Zašeptám si pro sebe, když vyjdu z jeho pokoje a zavřu dveře. Potom jsem se o ně opřela a pomalinku sjížděla k zemi, až do sedu. Po pár minutách jsem se aspoň trochu schopila a odkráčela do kuchyně, kde čekali tetička se strýčkem a samozřejmě i můj otec. Jako vždycky otec nečekal, až přijdou všichni a začal jíst. Otráveně jsem si vzdychla, přisedla ke stolu a čekala, až mi donesou jídlo. Hlad jsem vůbec neměla, ale i tak jsem do sebe něco narvala.

,, Mám pro tebe krásné překvapení." Řekne mi otec, když máme všichni už prázdné talíře.

,, Jaký zas?" Zeptám se s drzým tónem a naštvaným pohledem.

,, Uvědom si s kým mluvíš!" Zvýší na mě hlas a já s sebou leknutím škubnu.

,, Omlouvám se. Co je to?" Zeptám se už s mírnějším tónem a on se usměje. Dělá se mi špatně.

,, Přesunuli jsme vám svatbu o trochu dřív, ať nemusíte čekat."

,, Cože?!" Vykřiknu překvapeně.

,, Jen o hodinu, ať to zase není moc brzo. Takže za dvě hodiny, ať máš všechno připravené.

,, Sasuke o tom ví?" Vyptávám se.

,, Ano, sám to navrhl." Odpověděl mi a to mě ještě víc překvapilo. Nevěřím mu. Proč by to Sasuke dělal? Nevypadal, že by se do toho nějak extra hrnul. Zvednu se od stolu a snažím se rychle odejít. Než jsem odešla, slyšela jsem na poslední chvíli ten jeho odporný smích. Jsem tak naštvaná, že z té rychlosti narazím do Sasukeho, který si četl knihu. Než mi vynadal, tak jsem stihla začít mluvit já.

,, Proč si přesunul svatbu?" Zeptám se naštvaně, i když bych měla být šťastná.

,, Nejsi ráda?" Odpoví na otázku otázkou a pozvedne obočí.

,, Jsem, ale měla jsem pro tebe..." Nedořeknu, protože mě přeruší.

,, Nedělej si se mnou starosti." Upřímně se usměje a položí mi jeho dlaň na hlavu. Takhle to nestihnu! Sakra! Co teď, co teď?!

,, Jdeme se připravit." Nakáže Sasuke a já jako vždycky poslušně poslechnu.

SASUKE – O HODINU POZDĚJI

Zbývala ještě zhruba hodina do svatby. Popravdě, chtěl jsem to mít co nejrychleji za sebou- proto jsem ji posunul. Proč o hodinu? Protože to dřív nešlo. Šel jsem se obléct do svatebního už teď, protože za půl hodiny odjíždíme do kostela. Nechtělo se mi a pořád jsem myslel na Naruko. Nemůžu jí dostat z hlavy!

,, Jsi připravený?" Vyruší mě Ha Rea a vypadala trochu sklesle. Necha jsem jí být, ono jí to za chvíli přejde. Na její otázku jsem souhlasně kývl a společně jsme mohli vyrazit k autu.