Škola andělů a démonů 2

7 kapitola

Když jsem přišla na nádvoří tak jsem začala brečet.Byla jsem tak naštvaná a nešťastna.Potřebovala jsem ze sebe tu zlost dostat.Takže jsem nekontrolovaně svou mocí udeřila do zemi.

Když jsem přestala tak v zemi zůstala díra.

„Blbej den"

„Edmunde"
„Co tady dělaš“

„Volal mi Petr že si byla zraněná přijel jsem"
Edmunda jsem od korunovace neviděla.Odjel někam bůh ví kám.Ani Zusku ta teď plánuje svatbu.

„Aha"chtěla jsem ho obejmou ale podlomily se mi kolena a málem jsem spadla ale Edmund mě chytl.

„Hej pomoc"přiběhly tam stráže a jeden mě vzal do náruče.

„Odneste královnu do jejího pokoje a zavolejte lékaře"

„Ano“odnesl mě do postele na můj pokoj.
A přišel doktor a i Petr a pár ostatních lidí.

„Myslím že ten kolaps byl psychický a né fizycký“
„A její zdravotní stav by měl být do pár dní dobrý její veličenstvo se hojí dobře"

„Dobře děkuji můžete jít"

V pokoji zůstal jen Petr

„Řekneš mi Isi z čeho si tak špatná protože ze zranění to není"

„Prostě je toho moc"

„Víš že ti to nevěřím“
„Ale teď se nechci hádat“
„A je tady Zuska"

„Fakt“

„Jo a chce s tebou mluvit"

„Fajn tak ať příjde“

„Řeknu jí a Elizabeth taky přijede"

„Super“

„Tak jo uvidíme se ještě“

„Čau“

„Čau “

Petr odešel
Po chvilce přišla Zuska.

„Ahoj Isabel"

„Zusko“sedla si za mnou do postele a objala mě

„Tak jak se cítíš"

„Jde to,a co přípravy a Stefan moc ho neznám"

„Stefan je úžasný a přípravy jdou dobře svatba je naplánovaná na květen ale přesné datum ještě není“

„To jsem rada“

„A co ty,co se děje Petr říkal že jsi nějáka smutná a že si málem udusila jednoho muže“

„Nerespektoval mě“

„Belo"

„Naštvala jsem se“

„Dobře,a co se děje"mlčela jsem

„Belo jsem tvoje sestra mě můžeš věřit“

„Byla jsem těhotná “začala jsem hystericky brečet.

„Cože"

„Přišla jsem o něj"Zuska mě obejmula
„Tím zraněním"

„To mě mrzí"

„Ani jsem se nemohla rozhodnout připravily mě o něj"

„Belo to bude dobrý"

„Doktor neví jestli jestě někdy budu moct mít děti"začala jsem brečela jestě víc.

„To bude dobrý nebreč"do pokoje vešel Petr a Edmund.

„Všechno dobrý"zeptal se opatrně Petr.Utřela jsem si slzy.

„Jo jen je toho na mě moc“

„Chceš si promluvit"

„Jsme tu pro tebe"chvilku jsem mlčela

„Potkala jsem svojí pravou matku“

„Fakt"

„Edmunde ty to všechno víš

„Jo Petr mi to řekl"
„A není to super"

„Nevím,unesla mě"

„To byla ona“

„Jo“

„A je toho víc ale to je jedno já jen že už nemůžu,nikdo mě nebere vážně,málem jsem umřela"
„Nevím co mám dělat"

„Vem si volno"řekl Edmund po chvilce

„Co“?
„Jsem královna nemůžu si vzít volno“

„To ne ale můžeš na pár dní vypadnout"

„To ne"

„Edmund má ale pravdu můžeš jet třeba do rodinného domu"

„Já nevím“

„Jo je to dobrý nápad,vem si pár stráží a můžeš jet"

„Udělá se ti líp uvidíš"

„Tak jo"

„Fajn,tak jak dlouho potřebuješ na přípravu"zeptal se Petr

„Stačí mi 30 minut"

„Dobře "

„Tak mi jdeme“jen jsem pokívla hlavou a oni odešli.