Škola andělů a démonů 2

112 kapitola

Klekla jsem si k němu na kolena.
„Theo "

„Belo "chtěla jsem ho začít léčit.Chytl mě za ruku.

„Nemůžeš mě vylečit“

„To nemůžeš vědět "

„Ale ano vím"

„Sestřičko"ozvalo se.Otočila jsem se, Mordorius už měl zase knihu

„Musíš ho zabít "

„Já to nedokážu "

„Ale ano "stoupla jsem si naproti Mordoriusovi.

„Teď už tu jsme jen my dva "

„A nakonec budu jenom já"

Povedlo se mi ho zasáhnout.Okamžitě na mě zaútočil taky.Povedlo se mi jeho útok odrazit do stěny.

„Nemůžeš mě porazit "nic jsem neodpověděla a zaútočila jsem znovu .Můj útok byl tentokrát mířený na knihu.Kniha mu vyletěla z ruky.Zautočila jsem znovu a znovu úspěšně.Bez knihy nebyl tak mocný.Už jsem byla u něj.Najednou jsem ucítila strašnou bolest hlavy, udělala jsem pár kroků zpátky.

„Tvoje mysl není tak silná jak moje"začala jsem trochu panikařit protože jsem nevěděla co mám dělat.
„Za chvilku se ti roskočí hlava"
Nějákým způsobem se mi povedlo bolest zmírnit. Ale to už byl Mordorius u mě a držel mě za krk.
„Jen Královská krev může vyhrát"začal mě dusit a bolest hlavy znovu zesílila .
„Ale jen královstější jí může porazit"vzala jsem nožík který jsem měla za opaskem a zapíchla jsem mu ho do krku.Postil mě a klekl si na kolena.Vytáhl si nůž a chytl si krk.Stoupla jsem si
„Sbohem bratře"chytla jsem ho za hlavu a zlomila mu vaz.Mordorius padl mrtev na zem.Utíkala jsem za Theem.Theo seděl opřený o zeď a těžce dýchal.Měj na obličej černé žíly.
„Theo "

„Zvládla si to "

„Ano"pousmál se ale u toho zasyčel bolesti.
„Bolí to"

„Trochu "šla jsem pro knihu .
„Třeba tam něco bude"

„Nebude"
„Meč je vytvořen z magického kamene který už není "
„Je vytvořen proto aby zabíjel "Theo se zhluboka nadechl .
„Kniha je vytvořená z krve mého dědy a tvého dědy "
„Byla vytvořena za účelem chránit"

„Jak jí můžu zníčit"

„V kapse mám nůž vyndej ho "vytáhla jsem ho.

„Co teď"Theo si ho vzal do ruky a řízl se.
„Teď ty "udělala jsem to taky.Theo položil svojí ruku na knihu a já jsem to zopakovala.

„Teď už jí můžeš zníčit "Theovi se to rozšířilo do očí.
„Theo "

„Měla bys jít"

„Neopustím tě"chytla jsem ho za ruku.Nadechla jsem se a dokázala jsem jeho bolest pohltit do sebe.

„Co to děláš "

„Nevím"

„Belo"

„Ano "

„Miluju tě "

„Já vím "po tváři mi začali stékat slzy.

„Musíš to ukončit "

„Co "

„Musíš mě zabít "

„Co ne "

„Prosím"

„Theo "Theo mi dal do ruky nůž.

„Ne "chvilku bylo ticho.

„Když jsem se tenkrát políbili "
„Políbila jsi mě protože jsi něco potřebovala"

„Nevím "dívala jsem se mu do očí.Políbila jsem ho a vrazila mu nůž do srdce.Začala jsem brečet.Byla jsem naštvaná a nešťastná.Celej svůj hněv jsem nasměrovala na knihu.Začala jsem křičet.

Do knihy jsem vpustila celou svojí sílo.Zničila se.Vyčerpáním jsem omdlela .