Knihomolky vetřelec {Ch.L}

20.

Anette

„Volej mi a posílej mi videa jo"
„Ano neboj" usměju se a naposledy ho políbím. Letištěm koluje hluk a já musím už jít. Rozloučím se s Charlesem.
Celý let mi píše a posílá různé kraviny.
…

V Česku jsem na letišti chytla taxi a jela za babičkou a dědou, zvláštní pocit začít mluvit česky.
„Ahoj babi, dědo " obejmu oba.
Nestačím si ani otočit a už mě babička cpe ke stolu. A střílí po mně otázky.
Takže mi nezbyde nic jiného než jí o mě s Charlesem říct. Pak vyndám vše co posílá mamka a babička mi už teď dává co posílá mamce.

Me: tak jsem už v posteli v pořádku, přejezená:)

Charles: dobře bby. Já teď bych měl cvičit ale už nemůžu. Jsem ve fitku co jsem jel z letiště...

Me: zlatoo neměl by ses tak přemáhat

Charles: v pořádku. Co máš v plánu zítra?

Me: sejdu se s kamarádky půjdeme na kávu, nákupy a tak;)

Charles: dobře ale doufám že mi budeš dávat vědět že jsi v pořádku...

Me: neboj mami

Charles: já ti dám mami až se vrátíš tak ti ukážu jaký chlap jsem;)

Me: dobře tedy beru tě za slovo,20.

Charles: nebudeš moct chodit

Me: když já nebudu moct chodit ty teď budeš čekat až na 20

Charles: takže se nemůžu uspokojit bez tebe?

Me: přesně tak

Charles: dobře to zvládnu úplně v pohodě;)

Me: dobře;)

Neodepsal a tak jsem toho využila sice na tyhlety věci vůbec nejsem ale přetočila jsem se na břicho a trochu vytáhla jeho tričko ve kterém spím a vyšpulila zadek, vyfotila a poslala mu to. Kdo říká že to bude jednoduché.

Přestala jsem čekat až odepíše a šla spát. Probudila mě příchozí zpráva.

Charles:To mi děláš schválně!

Jen se zasměju a zase se vrátím ke spánku.  Odepíšu mu až ráno.
…

Do oběda pomáhám babičce. A po obědě vyrážím do centra Prahy. S kamarádkou máme sraz ve Starbucks v Paladiu.
Katka a Sára. Jediné kamarádky. Seznámily jsme se skrz 1D na internetu a už se bavíme pár let. Byly jsme spolu na Harrym v Londýně a teď máme i Louise v Česku.

Samozřejmě jsem se nevyhla otázkám na mojí osobu a na Charlese.
„Ještě jednou takže vy dvě jste se zbláznily a šly jste obě na černo!"
„No dovol nevím kdo to začal se závodníkem formule jedna." Usadí mě Sára. Jo chyběla mi její povaha. A hlavně to že mě ve všem podrží kdykoliv jsem o sobě pochybovala zvedla mi náladu. To samé Katka. Je z nás nejstarší. A řekla bych že je občas pravý opak Sáry. Ale naslouchá a dobře poradí, i když často to jsou kraviny. Ale nebýt těhle dvou tak ani nevím...  Pro Katku je tohle vele důležitý koncert protože Louis je její favorit. Takže je dneska docela hodně hyperaktivní a nezavře pusu. Sáře je to tak nějak jedno. S ní jsme se seznámili spíš náhodně než skrz 1D. Ale sdílí s námi šílenost a koncert prostě kdo by řekl na koncert ne? 

…

Po menších/ větších nákupech se vrátím uchozená domů.

Charles: Žiješ mi ještě?

Me: chyběla bych vám?

Charles: chybíte mi už teď:(

Me: a jak dneska bylo? :)

Charles: stýská se mi

Me: mě taky ale už za dva dny zase budeme spolu ty perfektně odjedeš závod a pojedeme domů

Charles: až za dva dny!

Me: to uteče

Charles: musí!

Me: Miluju tě:33

Charles: Taky tě miluju:3333

…

Dneska je koncert, dneska je koncert!

Charles: užij si to a buď opatrná!

Me: neboj, budu

Nemůžu se dočkat. Celý den jsem jen lítala a pomáhala prarodičům. Pak jsem se začala připravovat a vyrazila na tramvaj. Děkuju bohu že jsem jela z předstihem a raději k aréně došla pěšky.
Máme skvělý výhled a nemůžu se dočkat.
Tak jo už by mohl přijít už tak 10 minut!
No haleluja!
Moje uši, můj hlas já chci zpátky! Nezapomenutelný zážitek.