Knihomolky vetřelec {Ch.L}

36.

Anette

Čekala jsem vše ale to že vážně přijede a "unese" mě? Úplně vidím jak jsme se tomu s Kat smály a teď sedím s ním v taxíku na cestě na letiště.

„Jsi cvok " zasměju se. Protože on navíc využil soukromé letadlo.
„Jo jsem a to velkej" táhl mě na palubu letadla.
Jediný co mi dala Kat k srdci ať jí vše nafotím a zdokumentuju. A já jí ať to dělá s Danielem kdekoli jen ne na gauči v mém pokoji a kuchyni. A když by došlo n sprchu tak ať si pak pořádně umyje koupelnu jinak tam nevlezu. Za to na mě letěl její pohled alá "jsi blbá" a polštář.

Na soukromé letadlo bych si zvykla. Nemusíme sedět na sedadle celou cestu ale můžeme se jít natáhnout do oddělené ložničky. My toho využili. Po chvíli obyčejného ležení a mazlení. Charles usnul. Vzala jsem mobil a udělala si pár fotek. Je taaak roztomilý.
„Nefoť mě když spím " málem jsem vypustila duši když se mi ozval za zády.
„Ne? Vždyť jsi tak roztomilý"
„Ne " zasmál se stáhl k sobě a začal mě lechtat.
„Nech-toho...  prosiiim" směju se tak nahlas.
„Nastěhuješ se ke mně?" Cože.
„Cože?" Vyválím na něj oči
„Vím že to nechceme uspěchat ale když už takhle jsme nezvládli měsíc tak co bude až mi zase odjedeš... jsi moje motivace můj důvod vstát. Ty jsi dokázala že nemám po špatném výsledku chuť jít něco mlátit. Ty jsi moje slunce " mám chuť se tu rozbrečet
Obejmu ho kolem krku. Z očí mi začínají padat slzy.
„Neplakej"
„Ráda s tebou budu bydlet" usměju se. Charles se rozzáří a více si mě k sobě přimáčkne.
…

„Vítej doma " usmál se a vpustil mě do bytu.
Rozběhnu se a skočím mu do postele. Slyším jeho smích ale je mi to jedno a dál se valím v peřinách.
„Udělej mi aspoň místo" usměje se a přetáhne si tričko přes hlavu. Uhnu se. Rozvalí se na záda vedle mě jen v teplácích. Já na chviličku vstanu a stáhnu ze sebe džíny a lehnu si zpět k Charlesovi.
„Chce tě vidět mamka"
„Nenávidí mě?
„Nee to fakt ne"
„Budu ti věřit..."
„To bys měla"
„Věřím ti jestli ty mě.."
„Věřím"