Knihomolky vetřelec {Ch.L}

40.

Charles

Vše co se včera událo mi nedalo spát. I když už jsem po svém boku měl Anette a už jsem nebyl tvrdohlavě v obýváku. Jen abych s ní nemusel řešit to co nastalo a chtěl využít toho že na to nepřišla. Ale ona mě má předčteného jako knihu.
A i když jsme to vyřešili tak nemůžu usnout. Přemýšlím nad naší debatou o dětech. Představuju si to jakoby to byla skutečnost. Zavřu oči a vidím to.
__
Je velká cena Monaka a já mám našlápnuto k prvnímu místu. Je sice teprve pátek a s ním i první den na trati ale já to soudím podle dosavadních výsledků z předchozích závodů. Opět točíme i vlog ze závodního víkendu. Baví mě sledovat ten postup let.
Jsem v garážích a jen dolaďujeme posledních pár detailů.
„Charlesi" otočím se dozadu za hlasem u uvidím jí. Anett a v ruce má našeho půlročního syna. Vykouzlí mi usměv na rtech. Přejdu k nim. Anette dám už několikátou pusu. A vezmu si malého na ruku. Je tak roztomilý. S tím dudlíkem jak sleduje všechno dění okolo. Přejdu s ním blíž k formuli. Chlapy, mechanici, jsou jím tak unesený. Celý Ferrari v něm vidí příštího závodníka.
....
Na startu vyjíždím z druhého místa.
Musím se soustředit. Všechny formule připraveny. Světla se rozsvítily a postupně zhasly. A závod je odstartován. Zase mám před sebou Redbull. Ale Maxe se držím jako klíště. Myslím na vše, snažím se být koncentrovaný abych neudělal ani jednu chybu. Jsem doma. Na své trati. Mám tu rodinu a přátele a samozřejmě fanoušky.
Max zajel do boxů až po mně a zbývá pět kol. Ve sluchátkách poslouchám nejen tým ale i Nett. Už dřív jsem zjistil že mi její hlas pomáhá se více uklidnit. Zaráží mě že by tohle byla taktika Redbullu.
Šachovaná vlajka přímo přede mnou. Konec závodu. Vyhrál jsem. Zaparkuju formuli na první místo. Všude okolo mě je roj mechaniků a všech z Ferrari. Já hledám jen jednu osobu. Anette. Přejdu k ní a obejmu jí. Malej je doma s mamkou. Jsem nadšený. Vyhrál jsem na domácí půdě. Šampaňské teklo proudem i mimo stupně vítězů.
__

Neříká se že se sny můžou splnit?