Knihomolky vetřelec {Ch.L}

41.

Anette

Ráno co jsem se vzbudila Charles ještě pochrupkoval. Je roztomilý jak se usmívá. Dám mu pramínek vlasů z očí. Už má vlasy docela dlouhé. Ale raději mu do toho kecat nebudu.
Oblékla jsem se a šla jsem do koupelny.

K snídani jsem udělala vafle s ovocem. Ten asi bude vstávat až k obědu.
Vlezla jsem tedy zpět do ložnice. Krom hrozného vzduchu jsem našla Charlese roztaženého přes celou postel.

Vzala jsem si telefon a sluchátka a šla zpět do obýváku. Zapla si svůj playlist na Spotify a rozjela svůj koncert ve svém světě.

"Nobody, nobody
Nobody can drag me down
Nobody, nobody
Nobody can drag me down" tanečky nesmí chybět ovladač od televize místo mikrofonu

"I got fire for a heart..." Otočím se a mezi dveřmi zahlédnu vysmátého Charlese s rukama založenýma na hrudi. Nadskočím a strhnu si sluchátka z uší.

„Neříkej mi že jsem tě vylekal " zasměje se a ladným sebejistým krokem se blíží ke mně.
„Ještě před chvílí si spal jak zabitý" snažím se obhájit svoje soukromé představení.
„Ale musím uznat že to byl krásný pohled ne poslech ale pohled jo " přitahuje si mě k sobě.
„Pojď snídaně už bude studená" řeknu a vyvleču se z jeho náruče.
…

„Dneska přijde brácha chce něco řešit" zjeví se vedle mě Charles.
„Já ti snad někam dám rolničku"
„Proč?"
„Chodíš jako duch..." Řeknu a dál projíždím materiál do školy. Ale můj počítač se začne zvedat a utíkat ode mě.
„Char musím to dodělat "
„Charlie"
„Ne"
„Charlísku"
„Ne"
„Čumáčku "
„Hm"
„Miláčku"
Hodil po mně jen pohledem.
„Lásko... Zlato " zkouším dál.
„Lorde Percevali"
„Ale notak " ozve se a já vyhrála
„Ha!" Vyskočím na gauč a začnu se radovat. Ale ne na dlouho. Charles mě stáhne dolů a uvězní mě pod svým tělem.

Bytem se rozezní zvonek až sebou oba škubneme. Mezitím co šel otevřít dveře tak já se natáhla pro notebook a pustila se znovu do práce.
Vyruší mě až Arthur.
„Ahoj krásko " ozve se jeho pozdrav, který mu oplatím. Ozve se ale bolestné zaskuhrání zvednu tedy pohled. Předkloněný Arthur a Charles vedle něj. Dal mu loket. Žárlivec.
Sedli si taky do obýváku a dali se do svého řešení.
Nakonec z toho vyšlo že Arthur už nebude jezdit v F2. Ale bude zkušební jezdec F1 u Ferrari nebo tak něco. Svojí hodinovou návštěvu zakončil slovy že se má Charles dostavit na ředitelství Ferrari.

„Co jsi provedl?" Sleduju ho jak utírá nádobí a u toho dojídám večeři.
„Já? Nic"
„No asi jo když máš jít na ředitelství " bože ten než to utře tak já budu v přechodu.
„Nevím" je vidět že mu to samotnému vrtá hlavou.
„Kdy tam pojedeš?"
„Pozítří a za dva dny bych mohl být zpět"
„Dobře to se hodí čeká mě online zkouška z předmětu"
„Jak to se hodí to bych tě snad vyrušoval?"
„Ja bych řekla že jo" usměju se a svojí misku s vidličkou položím do dřezu, umyju a odejdu.