Knihomolky vetřelec {Ch.L}

53.

Charles

Dva týdny pauza mezi závody. Rozhodl jsem se že je chci strávit s Nett. První týden jsme byli hodně produktivní. Zašli jsme si do kina. Večerní projížďka po Monaku, při které jsme zjistili že i když mezi námi panuje ticho oba se odreagujeme. A rozhodli jsme se že tyhle večerní projížďky budeme dělat častěji. Nejlepší v ten večer bylo když jsem za volant posadil Nett. Strašně se bála ale pak když už se s autem více zžila šlapala na plyn jako kdyby nás někdo chtěl zabít. Dva dny jsme strávili na moři. No ne úplně vždy jsme n noc jeli spát domů a pak hned ráno zase jsme vyjeli. Vzal jsem jí na moje oblíbené místo. Ostrov Iles de Lerins. Kde jsme si udělali krásnou procházku. I když mírně namáhanou. Chytře jsme si nechali pití na lodi a sebou si vzali jen jednu lahev.

Oblíbil jsem si chvíle kdy jsme jen my dva. A na jachtě jsme si odpočinuli a i přes to že je teprve březen Nett chytla tmavší odstín pleti a už není taková bledule jako byla.
V těchto dnech mi toho spousta došlo. A to že s ní chci strávit život. Každý den jí vykouzlit úsměv na rtech. Dělat jí šťastnou. Mít jí po boku. S ní bych se nebál ničeho. A nebudu kecat ale v mysli jsem měl i to že naše děti budou krásné.

V pátek nás čekala velká rodinná sešlost. Nesmělo chybět výborné jídlo a zábava. Když Nett pomáhala v kuchyni a já zůstal u stolu spustila se debata kdy si jí vezmu... Nedokázal jsem jim v tu chvíli odpovědět protože i když vím že s ní chci být a prožít s ní zbytek života nejsme spolu ani rok. A navíc ještě studuje a ani neví co a kde bude pracovat. A chci jí dát čas.

Za celý týden nás bavily články na internetu. Protože i když jsme se snažili a ohlíželi kolem a nikoho neviděli stejně ti fotografové byli všude.  Nevím jak to dělají ale raději to ani vědět nechci.

V sobotu jsme sice strávili den doma, v posteli s jídlem a filmem ale večer jsem vytáhl Nett na večeři.
Společensky oblečeni v nóbl restauraci. Bez jakýkoliv plánů. Sedíme u stolu v rohu restauraci. Máme po předkrmu i hlavním jídle a čekáme na dezert. Oba jsme zvolili čokoládovou pěnu
„Jestli budu mít v dezertu prstýnek" řekne Nett a to mě donutí se usmát.
„Tak?"
„Tak uteču " řekne ale to už je u nás číšník a pokládá před nás naše dezerty. Bylo vtipné vidět jí jak se v tom s podezřením hrabe. Když tam nic nenašla a dojedla. Zaplatil jsem a mohli jsme jít.
„Lásko dovol abych se ti vysmál. Jestli sis myslela že bych tě o ruku žádal takhle klišé způsobem tak to mě pořádně neznáš"jen pokroutila očima.

Jsme už doma Nett ze sebe zkopává podpatky a já si sundávám sako.
„A je ještě něco co neznám?" Otočí se na mě. Jen se usměju a přejdu k ní. Rukama jí sjedu od lopatek až k jejímu zadečku, který zmáčknu.
„Myslím že už víš vše ale stejně můžeš se sama přesvědčit..." Začnu jí vyhrnovat šaty abych si jí vyhoupl na sebe. Nohy mi omotá kolem pasu, ruce mi dá kolem ramen. Držím jí za zadek a mířím si to do naší ložnice.