Knihomolky vetřelec {Ch.L}

65.

Anette

Všichni říkají že druhé těhotenství si užiju. Ale nevím kde na to ty ženský berou čas. Buď nemají za manžela profesionálního jezdce formule 1 nebo nevím. Christian se upnul na nového sourozence furt mi hladí bříško a nemůžu nikam jít beze mě. Když je Charles doma ještě to jde ale jakmile je jen se mnou a mám jít jen na záchod následuje křik a stejně mi pak otvírá dveře.
Tentokrát jsme se nenechali zvyklat a pohlaví miminka nevíme. Jsem ráda že jsem se při prvním těhotenství nezvyklala tím že jsme věděli že to bude chlapeček a nakupovala převážně neutrální věci které můžu použít i teď.
Christian je květnový a tohle miminko bude červnový když bude vše tak jak má být. Charles si dělá srandu že si raději okolo termínu vezme volno aby nemusel lítat daleko. Tak u Christiana byl jen v Itálii jestli se nepletu.

„Mamí!" Běží za mnou Chris do kuchyně.
„Ano zlato?" Otočím se na něj.
„Ségra" ukáže na bříško.
„Ano broučku tady je miminko ale nevíme jestli bráška a nebo ségra" pohladím ho po hlavičce. Dokrájím poslední kousky banánu a v mističce mu to podám. Usměje se a odejde zase zpět do obýváku. Domů se vrátí i Charles ze svého tréninku a s mobilem u ucha.
„Jak zpozdí příští týden se máme stěhovat a vy mi teď voláte že se něco pokazilo v kuchyni!" Na čele mu raší vráska. Přejdu k němu a chytnu ho za ruku.
„Dobře zítra si zavoláme" ukončí hovor. Mobil hodí na linku. Vtiskne mi pusu a pohladí po bříšku.
„Dvířka od skříněk se nějak poškodili takže se musí udělat nové a ještě něco v koupelně " řekne. Pohladím ho po tváři.
„Zvládneme to" usměju se na něj.
„Teď si nejsem jistý zda jsi těhotná ty nebo já" zasměje se ale to už sem vběhne Christian. Charles si ho vezme do náruče. Miluju pohled na ty dva.

Nakonec jsme se do nového nastěhovali o týden dýl než bylo v plánu. A řeknu vám být těhotná při stěhování se hodí. Všichni tu okolo lítají a já jenom se zvednu z gauče a už po mě máma nebo Pascale křičí ať sedím a nic nedělám. Nestěžuju si mamka i uvařila takže já se jenom cpu a sedím. Christian má svůj šlofík po obědě takže je i klid. A všichni stěhují ty obří krabice ale kdo všechny věci dával do krabic? Já.
Stěhujeme se poměrně včas za necelé dva měsíce mám plánovaný termín porodu. A ještě chci aby si na nový domov Christian zvykl ještě jako jedináček.
...

„Mami?" Otočí se na mě ještě ve dveřích, jde na týden k Pascale.
„Tati?" Přehodí pohled na Charlese vedle mě.
„To zvládneš kámo. U babičky to bude skvělý a ještě budeš přes týden se strejdy" klekne si k němu.
„Chcu s vámi " řekne.
„Broučku je to jenom týden a pak už budeme čtyři" řekne a pohladí ho po vláskách.
Malej se na nás usměje a zamává a už jde za ruku s Pascale.

Minulý týden jsem měla termín a zítra mě čeká vyvolání. Proto šel Christian k Pascale.

„Furt nic" vleze ke mně do postele Charles.
„Ne a já se strašně bojím " přiznám se a on si mě přitáhne k sobě. Začne mě uklidňovat svým dotekem.
„Neboj budu tam celou dobu s tebou ani na chvíli tě nenechám samotnou" zašeptá. Nakonec jdeme oba spát.
Ovšem nebylo by to naše dítě kdyby si v noci neřeklo že už by chtělo na svět. Takže jsme se rychle pobalili a jeli do nemocnice.
„Koukám že se vám na vyvolání nechtělo" smála se doktorka když mi dodělala kontrolu.
„Jak to vypadá?" Zeptám se
„7-8 centimetrů druhý porod jde často rychleji než ten první" řekne a pro teď se s námi rozloučí. Ani nepociťuji takové bolesti jako tehdy. Jenom ležím a nebo chodím po pokoji zato Charles je jak nedočkavé dítě. Sedí na skákacím míči a poskakuje tam jako by měl každou chvíli porodit on. Natajno jsem si ho vyfotila. Z jeho skákající meditace ho vyrušil až příchod doktorky. Která řekla že už je čas.

Charles

Opět ten samý nemocniční smrad, opět ta samá místnost opět ta samá situace proč tu jsme. Z minula jsem se ponaučil a Nett do ruky vtiskl pěnový míček aby mi nerozdrtila mojí ruku. Po chvíli jejích nadávek na moje konto se ozval dětský pláč.
„Je to holčička " řekla s úsměvem doktorka a pak malou dali Nett na hruď. Byla malinká oproti Christianovi.
„Měl pravdu" zasměje se se slzami v očích Nett.
„Christian řekl že to bude holčička " vysvětlila já se usmál. Pak si sestřička vzala malou aby jí mohli vyšetřit. A já šel s nima. Mezitím i Nett prošla doktorskou kontrolou.
Poprvé jsem měl malou v náručí. Byla nádherná.
Zpět u Anette jsme řešili jméno. Nějaký nápady jsme měli už dřív. Tentokrát na narození nečekala celá rodina v čekárně ale na telefonu s tím že se zastaví až odpoledne protože se malá narodila okolo páté ráno.
...
„Je nádherná " řekne Nettina mamka když si svojí vnučku chová. Okolo ní i moje mamka a Nettin táta.
„Jaké jste zvolili jméno?"
„Eloise Viollet Pascal Kate Leclerc" řekl jsem hrdě. Mamka se usmála. I mamka Nett se usmála protože se jmenuje Viollet.
„A Kate?"
„

Dohadovali jsme se nad Eloise a nad Kate" usmála se Nett.

Pak rodiče odešli a přišel Arthur a vedl sebou i Christiana. Malýho jsem vysadil k Nett do postele. Bylo krásné sledovat jak se seznamuje se sestřičkou.
„Chrisi tvoje sestřička El " řekne Anette. Eloise se akorát probudila a upírala své zelené oči na staršího brášku. Byli spolu úžasný. A i když nás všichni strašili že budou na sebe žárlit tak to se zatím u nás neprokazuje. Christian se o El stará ukazuje jí svoje hračky a je vidět že ho příchod sourozence zmírnil.

„Tak kolik jich ještě budeme mít" zeptám se Nett když oba sledujeme ty dva jak leží na dece a koukají na dětský obrázkový knížky.
„Teď jich máš málo?"
„S tebou budu mít klidně 16 dětí"
„Tak to brzdi kovboji " zasmějeme se oba a jdeme se přidat k dětem.

První závod kde s námi byla i Eloise byl úžasný. Dojel jsem si pro první místo v kvalifikaci a i v závodě. Sice ho moje malá princezna prospala ale i tak mi přinesla štěstí. Tohle byl navíc závod kde jsme si všimli bližšího spojení motorsportu s Christianem.

Poslední kapitola :(
Už nás čeká jenom epilog. Ale nebojte chystám nový příběh s Charlesem v hlavní roli a Landem ve vedlejší roli.