Never say never - One direction fan fiction (Louis Tomlinson)

Part - 2

Ahoj tak vám přidávám další díl 'Never say never' :) Omlouvám se, ale musela jsem se učit a nebyl čas :( Doufám, že se vám minulý díl líbil a získala jsem nějaké věrné čtenáře! :) Jsem ráda za každé přečtení 'hvězdičku' a komentík. :)) Tak vám přeji krásné počtení a brzo tu je další část! ;) PS: Omlouvám se za chyby! :) *Kate

Byla to Simona! Má do teď nejlepší kamarádka! V tom mi začal téct ještě větší proud slz. Skoro jsem neviděla. Najednou jsem uslyšela jak Will řekl „Miluji tě Simčo!“ Zabouchla jsem za sebou dveře a brala jsem schody po dvouch jen abych už byla co nejdřív pryč! Jakmile jsem vyletěla z baráku naposledy jsem se otočila a koukla do okna Willova pokoje. Stál v něm a křičel „Kate počkej! Nech si to vysvětlit!“ Já na něj akorát zařvala že je konec, že ho nenávidím a ať si to s tou kurvou užije že já tu stějně za měsíc nebudu a že je nechci oba do smrti vidět! Ukázala jsem na něj prostředníček a rozeběhla se co nejrychleji domů. Domů jsem přišla ubrečená jenom jsem za sebou třískla s dveřmi,padla do postele a nevnímala jsem absolutně nic. Jen to jak brečím a hroznou bolest uvnitř mě. Rozhodla jsem se,že se půjdu osprchovat. Doufala jsem,že mi to pomůže setřást ze mě vše hnusné. Když jsem si doholila nohy a měnila jsem si žiletku jen jsem na ní tupě zírala. Rozebrala jsem jí a vzala do levé ruky. Naposledy jsem se nadechla a položila ostrou věc na mé pravé zápěstí. Zavřela jsem uslzené oči a uviděla znovu tu část jak Will leží na Simoně. Přivřela jsem oči víc a udělala silný,pomalý tah. Otevřela jsem oči a uviděla jak mi proud krve stéká po ruce dolů a zbarvuje do červena průhlednou vodu. Cítila jsem jak bolest postupně upadá a já necítím nic. Udělalo se mi mdlo před očima a já se jen ponořila hlouběji do vody. Když jsem se probrala a vylezla z vany závázala jsem si ránu fáčem a celá naštvaná a unavená jsem šla spát.

O měsíc později.

Je to tu! Den kdy všechny naše věci spolu s námi odjíždí na dlouhou cestu do Anglie. Naposledy se otočím na náš bývalý dům a nasedám do auta. Na jednu stránku přiznávám bude mi to po tom všem chybět,ale na druhou jsem opravdu ráda že od tud mohu odjet a už se nikdy nevrátit a nepotkat s nikým kdo tu žije. Opřu se o sedačku auta,pustím si písničky do sluchátek,zavřu oči a pomalu usínám na dlouhou cestu do Doncasteru. Cesta byla dlouhá asi osm nebo devět hodin. Přes kanál La-Manche až do Londýna. A z Londýna asi hodinu a půl do Doncasteru. Když jsme konečně přijeli před náš dům nemohla jsem uvěřit vlastní očím! Dům připomínal menší vilu než rodinný dům. Byl hrozně veliký a krásný! A zahrada ještě větší s obrovským bazéném a vířivkou. Připadala jsem si jako ve snu! Pokoj jsem si zabrala dřív než brácha, takže jsem měla o něco větší s vlastní koupelnou. Jakmile byly moje věci vyndané nanosila jsem si je do pokoje a pomalu začala vybalovat. V tom jsem slyšela zvonek. Řekla jsem mamce že půjdu otevřít. Jelikož Michael jel s tátou koupit ještě nějaký nábytek a mamka vybalovala dole v kuchyni ani mi nic jiného nezbylo. Otevřela jsem dveře a tam stál nádherný kluk. Hnědé rozcuchané vlasy,blankytně modré oči, vyšší sportovní a hlavně vypracovaná postava, úzké černé džíny s černým trikem a neodolatelný úsměv! Byla jsem uplně mimo! Musela jsem vypadat hodně zajímavě protože jsem na něj nemohla přestat zírat! Ale jedna věc mi nějak nehrála. A to ta,že mi strašně někoho připomínal,ale já si za boha nemůžu vzpomenout koho! „Ahoj“ řekl mi. Chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatovala. „Ahoj“ odpověděla jsem s úsměvem. „Jsem Louis a bydlím hned naproti tobě“ ukázal s úsměvem na dům podobný tomu našemu,který se nacházel naproti mně jen přes silnici. „Jsem Katherine,těší mě sousede“ Řekla jsem a on se mile usmál. „Málem bych zapomněl...tady“ Dal mi do ruky dárkový košík s marmeládami,ovocem,džusi,kafem a nepřehlédnutelném obrovském balení sušenek OREO (které vážně miluji!) a s balením několika mrkví. „Děkuju to je milý, ale proč mi to dáváš?“ „Novým sousedům se dávají koše na přivítání a jako pozvánka na seznamovací večeři,která se mimochodem koná dnes večer u nás doma pro celou vaší rodinu!“ mrkl na mě a s úsměvem dodal „Tak dneska večer v sedm. Zatím se měj!“ „Jo večer,ty taky!“ A s udiveným výrazem jsem koukala jak mizí v protějším domě. Zaklapnu za sebou dveře a jdu za mamkou do kuchyně jí dát košík plný laskominek plus ještě s pozvánkou na 'přivítací' večeři. Mamka jen řekne že je to stašně milý a že tam určitě půjdeme a jak se těší až se seznámíme. Já jen kývnu a odejdu do pokoje. Začnu si dovybalovat oblečení, když v tom zjistím že na dnešní večeři nemám nic hezkého. Zhrozím se! Jelikož bych ráda udělala dojem na toho užasnýho kluka Louise. Výhoda toho že mi je 19 a mám své auto se mi teď náramně hodí! Takže se rychle převléknu, nasednu do auta a jedu si koupit něco na sebe do města. Vyberu si tam úžasné šaty nad kolena a k tomu černé boty na podpatku. K tomu si koupím ještě čtyři trička, troje džíny, jednu sukni a svetřík se znakem supermana, který odhaluje jedno rameno. Ten jsem si prostě koupit musela! Zaplatím ještě si koupím kafe na cestu a vyrážím domů. Vrátím se okolo šesté a v tom mi dojde, že mám jen hodinu na to abych se nějak zkulturnila a připravila na večeři. Jdu se vysprchovat, rychle vyžehlit vlasy, namalovat a nakonec se obléct do těch úžasných šatů a hurá na večeři. Super! Řeknu si , když se vidím v zrcadle s tím, že jsem to stihla během 45 minut! Páni...můj osobní rekord! :D Jelikož mám ještě čas zapnu si notebook a koukám co je novéhou na facebooku a twitteru. Vídím že na fb mám žádost o přátelství. Rozkliknu žádost a uvidím Louis Tomlinson se chce stát vaším přítelem. A v tom okamžiku mi všechno dojde!