Never say never - One direction fan fiction (Louis Tomlinson)

Part - 17

Ahoj! :)) Tak vám konečně po dlouhé době přidávám noví díl. :) Jsem strašně ráda, že to stále čtete. :3 :)) Mockrát vám děkuji za povzbudivé komenty, ani nevíte jakou radost mi děláte! :)) Ještě jednou moc děkuji a budu ráda za každý koment, hvězdičku a přečtení :)) Tak vám přeji krásné počtení a slibuji, že brzo přidám další díl ;)) Uvidíme se u dalšího dílu mějte se hezky vaše *Kate :))

PS: Předem se omlouvám za chyby :))

Svlékla jsem se, vzala si do koupelny pyžamo a napustila si vanu. Vlezla jsem do ní a užívala si uvolňující koupel. Ponořila jsem se hlouběji do vody a začala si pobroukávat píseň. Little things. Vylezla jsem ven z vyhřáté vody, vyčistila zuby, namazala se kokosovým tělovým mlékem, oblékla si na sebe noční košilku od Louího, rozčesala mokré vlasy a vyšla ven z koupelny do pokoje. Jakmile jsem spatřila, co leží na mé posteli chtěla jsem se vrátit zpět do koupelny a nikdy nevylézt. V mé posteli se povaloval rozvalený a pozor už jen v boxerkách Louis. Jakmile zvednul hlavu směrem ke mně na tváři se mu objevil úšklebek. Vlasy mu trčely na všechny světové strany po tom, jak si je sušil po mém 'zchlazení'. „Co tady sakra děláš?“ Vyjela jsem na něj. „Ležím na posteli, že by?“ Pozvedne jedno obočí. „Nekecej, fakt? Nejsem slepá Louisi! Ale proč jsi tady?“ „Ehm...protože tu budu spáát...s teboouu“ Usmál se na mě jako sluníčko. Cože?! Ne-ne-ne! Na to ať honem rychle zapomene, tady spát nebude a už vůbec né semnou. „To teda nebudeš. Na to honem rychle zapomeň! Půjdeš spát hezky k sobě a beze mě!“ „Nepůjdu“ Zazubil se. „Půjdeš a neštvi mě!“ „Ne-e!“ 'urazil' se a našpulil rty jako 5-ti leté děcko. „Já chci ale spinkat hezky s tebou“ „Zapomeň. Jsi si spinkat k té tvojí Eleanor!“ Křikla jsem na něj. Úsměv, kterýý mu do teď pohrával na tváři zmizel. „Kate...nech si to vysvětlit. Prosím“ „Co mi chceš vysvětlovat?! To, že mi říkáš jak mě miluješ a potom si to s ní v klidu rozdáš?! Na tom nic k vysvětlení není!“ „Ale Kate...tak to nebylo“ Řekl smutně. „Ahá tak jsem asi úpln hluchá co?!“ „Ne...já-já jsem to nechtěl. Ona se na mě vrhla“ „A to ti mám uvěřit? I kdyby to byla pravda ...stejně ses s ní vyspal! Nic jsi neudělal, aby si tomu zabránil a nechal se“ Křičela jsem na něj a snažila se ze všech sil, abych se nerozbrečela. „A-ale...já se bránil, ale ona byla jak utržená ze řetězu. A i když se to stalo vůbec jsem si to neužíval! Ležel jsem jak hadrový panák, bez života. Vše dělala ona a já si přál, aby to co nejdřív skončilo. A ke všemu jsem si místo ní představoval tebe, ale marně. Ty by jsi byla mnohem lepší!“ Když to dořekl stála jsem na místě s otevřenou pusou a nevěděla co říct. Nevěděla jsem, co si o jeho proslovu mám myslet. Mluvil tak vážně, ale to nemění nic na faktu, že se s ní vyspal. „Já-já nevím co si mám myslet. Nevím co ti na to mám říct. I když ti...i když ti věřím,stějně se to stalo“ Odpověděla jsem. „Prosím Kate...odpusť mi. Strašně mě to mrzí. Nikdy se to opakovat nebude, slibuju. Skončím to s ní,opravdu“ Sklopila jsem pohled dolů, abych se nemusela koukat do jeho utrápených, modrých očí, které se pomalu začínaly lesknout od slz. „Kate koukni se na mě“ Přišel ke mně a ukazováčkem mi nadzvedl hlavu tak, abych se mu koukala do očí. „Kate miluji tě a ničí mě, že se mi vyhýbáš, když se tě nemůžu dotknout...když nevidím tvůj zářivý úsměv směrovaný mě, ale jiným ano...“ Řekl ublíženě. „Louisi...ty víš, že tě taky miluji, ale tohle ti jen tak neodpustím“ Odpověděla jsem. „Co mám udělat? Udělám cokoliv, co budeš chtít“ Sliboval mi. „Nic. Sice už jsem naštvaná po tvém proslovu míň, ale stále jsem“ Trucovně jsem si sedla na mojí postel. Louis se opět uvelebil v mé posteli a lehl si. „Co budeme dělat?“ „To nemyslíš vážně ne? My? Já ti ještě neodpustila, takže MY nebudeme dělat nic, ale JÁ půjdu spát“ „A já půjdu s tebou“ „Fajn jdi, ale k sobě“ „A půjdeš semnou?“ Udělá na mě psí oči. „Ne!“ „Hm tak zůstávám tady“ Zářivě se na mě usmál a líp se uvelebil na posteli. „Děláš si ze mě prdel?“ „Ééé-ne“ Vyplázl na mě jazyk. „Fajn jak-chceš“ Lehla jsem si co nejdál od něj. Chvíli byl klid. Jenomže po chvíli se začal přibližovat. „Tomlinsone! Vypadni!“ „Ne-e mě je tam smutno“ Znovu našpulil rty jak malej kluk. „Kecáš. Jsi ode mě ani ne metr“ „I to je moc“ Ach bože! „Říkám ti naposledy, abys vypadl“ „Semnou nehneš. Já zůstávám tady u tebe“ Fajn. Jak chce. Zvedla jsem se z postele, sebrala mu můj polštář z pod hlavy, deku a lehla si na huňatý koberec na zemi. Louis si sednul a díval se na mě pohledem 'Co to sakra děláš?!' Já se jen ušklíbla a zachumlala se do peřiny s očekáváním, že brzo usnu. Louis ale po chvíli promluvil. „Pojď si lehnout ke měěě...přece nebudeš spát sama a na zemi ne?“ Bože! On dokáže být tak otravnej. „A o co, že budu. A SAMA taky“ Odfrkla jsem. „Jseš tak tvrdohlavá“ To říká ten pravej. „Já vím. A už konečně drž tu tvojí ukecanou, roztomilou držtičku, jelikož chci už konečně spát!“ „Oh roztomilá držtička, děkuji“ Uculoval se a i přes tu tmu bych se vsadila, že se začervenal. „To byla ironie Tomlinsone! Zas si tak nevěř“ „A budu. Přiznej si, že jsem to nejroztomilejší a nejlepší stvoření, který si kdy mohla potkat, protože i kdyby sis to nepřiznala, tak já vím, že to tak je a ty jsi ze mě vždy hotová“ Uculoval se a s nadzvednutým obočím sledoval mojí reakci. Awwrr...kdyby aspoň neměl pravdu. „Heh. To si veříš“ „Vidím to“ „Už budeš konečně mlčet?!“ „Eee-ne! Pokud si nelehneš ke mě“ „Víš, že jsi hrozně otravnej?“ „Nedělej, že ti to vadí“ Já jen protočila očima a rozhodla se neodpovídat. Když už konečně mlčel nějakou tu chvíli a já začala usínat ten blb na posteli se rozhodl, že si půjde lehnout vedle mě na zem. Slyšela jsem jak vrzla postel a pocítila studený vzduch na mojí kůži, což spůsobil Louis nadzvednutím mojí peřiny. Lehl si vedle mě a přikryl jen sebe MOJÍ peřinou. A jako já mám zmrznout?! „Děláš si prdel?“ „Ne?“ „Okamžitě jdi zpátky do postele a vrať mi mojí peřinu!“ „Nejdu a nevrátím. Jestli jí chceš pojď ke mně blíž a já tě mile rád přikreju“ Šibalsky se usmál. „To radši zmrznu!“ Vyplázla jsem na něj jazyk. „Aaww, ale noták. Já vím, jak ráda by jsi u mě byla tak to v sobě nedus a pojď se přitulit ke mně. Bude ti teploučko já tě zahřeju neboj“ Usmíval se na mě jak měsíček na hnoji. „Ne. Zapomeň. To radši půjdu spát k Harrymu!“ Louis zkameněl. Zaraženě se na mě koukal a nevěřil tomu, co jsem právě řekla. „C-co?“ „Slyšel jsi“ „Tak to né!“ Přitáhl si mě k sobě a pevně objal. „Pusť mě“ „Ne. Nikam nepůjdeš, budeš tady u mě a k nikomu jinýmu nepůjdeš. Já tě nikomu jinýmu totiž nedám“ „Tomlinsone! Já ti říkám okamžitě mě pusť! Nechci vedle tebe spát“ „To máš blbý. :P Já tě nepustím a chci spinkat hezky vedle tebe“ Fakt jak malý dítě. Ano je to roztomilý, ale ne teď, když se od něj snažím držet co nejdál. „Ty jsi tak paličatej“ „Děkuju“ Ušklíbl se. Vzdala jsem to. S ním se o tomhle nedá dohadovat. Stále objatá v jeho náručí jsem pomalu usínala. Tlukot jeho srdce pro mě byl jako ukolébavka. Tak ráda ležím v jeho objetí. I když jsem na něj naštvaná jsem ráda, že teď mohu usínat právě při Louisovi. Louis si asi uvědomil, že usínám a blíž si mě k sobě přitáhl. Po chvíli mě políbil do vlasů. „Nikdy tě nemůžu a nechci ztratit. Miluju tě“ Zašeptá v domnění, že spím. Usínala jsem, ale tohle jsem moc dobře slyšela. Nenápadně jsem se usmála a po chvilce se poddala spánku.

Ráno jsem se probudila s hlavou na Louisově hrudníku. Co? Když jsem usínala byla jsem pouze objatá a přitisklá Louisovýma rukama, ale neměla jsem hlavu na jeho nahý hrudi, nohy propletené s těmi jeho a už vůbec jsem ho neobjímala. Sakra. V noci jsem musela hodit asi pořádnou držku ze schodů, že jsem se rozhodla ve spánku spát na Louisovi. Koukla jsem se směrem, kde měl Louis obličej. Spal. Poklidně si podřimoval s malým úsměvem na tváři. Byl spokojený, ale nepatrný náznak smutku tam stále byl. Opatrně jsem se vymotala od Louího, vstala, vzala si věci na sebe a odešla do koupelny. Vysprchovala jsem se, oblékla, vyčistila zuby a odešla do kuchyně. Dole byl jen Zayn. „Ahoj“ Pozdravila jsem. „Ahoj“ „Co, že jsi tak brzo vzhůru?“ Divila jsem se, jelikož Zayn není zrovna ranní ptáče. „Ale jdu s Perrie nakupovat a pak jí vezu na zkoušku“ „Aha, tak to chápu. Pozdravuj jí ode mě“ Mrkla jsem na něj. „Určitě budu“ Usmál se na mě a já mu úsměv opětovala. Šla jsem k lince si vzít lupínka s mlékem. Sedla jsem si na gauč do tureckého sedu a zapla si MTV. „Jak ses vyspala?“ Zeptal se mě po chvíli ticha. „Noo upřímně? Nic moc“ Pronesla jsem s úsměvem. Fakt je, že jsem z tý blbý země celá rozlámaná. „Jak to?“ „Spala jsem na zemi“ „Co?! A jinak jsi pozvání do blázince ještě nedostala? Ty nejsi normální Kate. Normální člověk spí na měkký posteli, ale milost paní Williamsová si radši ustele na zemi. :D Proč? O.o“ Smál se mi. „Louis chtěl spát semnou. Já jsem nechtěla tak jsem si lehla na zem. Jenomže on zamnou stejně přilezl i na tu pitomou zem, takže stejně spal vedle mě“ Odfrkla jsem a Zayn se začal smát ještě víc. „Vy jste vážně magoři, že to svět neviděl. Jste oba úplně stejný“ Pronesl mezi smíchem. „Já a magor? To né. To jenom ten váš milovaný pan Mrkev má jistou cestu do blázince“ Mrkla jsem na něj. Zayn už nemohl a smíchem spadl vedle mě na gauč. Hahaha. Mě to zas tak vtipný nepříjde. To je čistej fakt. Nebo snad ne? „Když už tak pak Mrkvák“ Opravil mě. Kecali jsme spolu ještě dobrou půl hodinu, než se Zayn vydal za Perrie a já zůstala v obýváku sama. Bylo kolem půl deváté a já se znovu uvelebila do deky, ale ne v posteli. Lehla jsem si na gauč a usnula. „Držte huby kluci. Kate tady spí na gauči“ Slyšela jsem Louisův hlas. „Jé...ale proč spí tady a ne v pokoji?“ Podivoval se Liam. „No...uhm...to asi kvůli mně...já jsem chtěl spát s ní, ale ona nechtěla tak spala na zemi, ale já si vedle ní stejně lehl“ Odpovídal sekavě Louis. „Cože? Ty jsi vážně vůl Louisi“ Řekl mu Liam a ostatní souhlasili. Fajn, tak teď už jsem nespala, ale rozhodla jsem se na gauči válet dál a dělat, že spím. Kluci mluvili potichu a snažili se mě nevzbudit. No nepovedlo se jim to. Teda spíše Niallovi se to nepovedlo. Když se snažil udělat si snídani, upustil na zem talíř. To byla rána. „Nialle ty idiote musíš dělat kravál, když tady Kate spí? Aspoň ty by jsi jí mohl nechat v klidu vyspat, když tady pan Tomlinson je retardovanej, nedokáže to a musí mít vše co si usmyslí“ Rozčiloval se Liam a já i přes zavřený oči mohla tušit jak Niall nevinně kouká a Louis rudne. Usmála jsem se a otočila se na druhý bok. Kluci se potichu nasnídali a pak nikam odkráčeli. Já mezitím znovu usnula a pohodlně se uvelebila na gauči. No co? Můžu si spát do kolika chci ne? Stejně za to může pan dokonalej vrtící zadek Louis.