Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. (Lukáš 6, 37)
Ležel jsem na svém pravém boku, oči jsem měl otevřený již několik dlouhých minut, ale mé tělo odmítalo se zvednout z postele. Saténové povlečení mi dodávalo komfort, bylo příjemně jemné a udržovalo mě v teple, především na podzim, kdy jsem stále nechával okno na noc otevřené, aby se mi spalo mnohem lépe.
Jakmile však odbila devátá hodina, tak jsem se vyhrabal do sedu, nadzvedl jsem svůj ukazováček, abych odstranil drobné krystalky, nečistoty, který se vyprodukují během spánku.
Dodnes si vzpomínám, jak mi má teta, která nebyla věřící, vyprávěla příběh, že ospalky nosí v pytlíčku malá příšerka, která se mi v noci vkradne do pokoje. Já tu noc nemohl usnout, byl jsem vzhůru až do východu Slunce, škrčící se pod dekou s baterkou, čekající na příšerku, která se nikdy neobjevila a největší zklamání bylo, že jsem ospalky měl i tak.
Pousmál jsem se a definitivně se zvedl, přešel do koupelny, abych si vykonal hygienu a poté se převléknul do něčeho pohodlného na doma. Dnes mě žádná výuka nečekala, nebylo tedy zapotřebí se nějak upravovat, jelikož jsem měl v plánu jenom uklidit v bytě a dát do kupy zahradu, odhrabat listí a pomoct tak otci, aby měl méně starostí.
Prohrábnul jsem si svoje vlasy a po schodech sešel dolů, abych si mohl připravit kávu, která se již stala součástí mé ranní rutiny.
,,Dobré ráno synu, dnes jsi spal poněkud dlouho."
Tuhle větu slýchávám od nepaměti, každé ráno mě přivítal stejně, ač jsem třeba vstával v pět či v sedm, vždy byl vzhůru dřív než já. Měl jsem v plánu mu ledabyle odpovědět, ale zastavil jsem se u prahu, vedoucí do kuchyně, když jsem spatřil muže, který se zády opíral a mramorový povrch.
Můj mozek zatím nezačal fungovat, ne tedy tak dobře, takže jsem na něho chvilku beze slova hleděl, sledující jeho úsměv, který se mu rozlehl po rtech.
,,Dobré ráno, Taehyungu."
Připadal jsem si poněkud nesvůj, jeho vizuální reprezentace byla bezchybná, volný černý kalhoty s koženým páskem, černý rolák, který podtrhával stříbrný kříž, visící na řetězu a i dnes měl na sobě bezprsté kožené rukavice, který však byly stylově jiný, než včera.
Na moment jsem sklopil pohled, zkoumal svoje teplé ponožky s kožíškem, který nosím na doma, protože jsem nikdy neměl v oblibě pantofle a vzhledem k tomu, že jsme bydleli v domě, tak tu vládnul častěji chlad. Litoval jsem toho, že jsem si zrovna dnes zvolil motiv s medvídky, působilo to jistě infantilně, ale já nakonec spěšně zvedl pohled a potichu si odkašlal, abych si pročistil hrdlo.
,,Dobré ráno." vyslovím.
Rozešel jsem se, tím definitivně vstoupil do kuchyně a přistoupil k lince, abych mohl zapnout překapávací kávovar a připravit si kávu.
