Oops! Questa immagine non segue le nostre linee guida sui contenuti. Per continuare la pubblicazione, provare a rimuoverlo o caricare un altro.
Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí. ( Žalm 34, 20 )
Nacházel jsem se v římskokatolickém kostele, který prošel renesanční přestavbou v roce 1529, při ní vznikla kostelní kruchta, předsíň před vstupem do kostela a z ní vedoucí kamenné schodiště na kůr.
Hleděl jsem na nástěnné obrazy za hlavním oltářem, již jsem tu postával několik dlouhých minut, ne-li hodin, ale nedokázal jsem odejít.
Včera jsem nemohl usnout, celé to zjištění s Jungkookem mě natolik rozhodilo, že jsem nebyl schopný přejít na jiné myšlenky. Ráno jsem se potkal s otcem v kuchyni, když si připravoval kávu, ale já jenom postával na jednom místě, nervózně se na něho díval a chystal se promluvit, ale slova ze mě nevyšla.
Nedokázal jsem mu sdělit skutečnost a uvědomil jsem si, že měl pan Jeon pravdu, hluboko uvnitř jsem měl obavy, nebyl jsem si jistý tím, že mě můj otec vyslechne a především, jestli uvěří.
Bylo v tom ovšem i něco jiného, kdyby strach, který se netýkal mě, ale muže s černými vlasy. Nevím co by se stalo, kdyby se o něm dozvěděli pravdu, jak by se lidé vůči němu zachovali. Byl jsem zmatený sám ze sebe, protože bych na něho již neměl brát ohledy, ale i přes to všechno jsem měl stále pocit, že bych ho za špatného člověka neměl považovat.
Připadal jsem si rázem tak bezbranně, nevěděl jsem co dělat, takže jsem nakonec skončil zde a dělal mi společnost Bůh, který ovšem mlčel a asi sám usilovně přemýšlel, jak mi má nejlépe poradit a ukázat tu správnou cestu.
,,Drahý Bože, poraď mi prosím. Na koho se mám obrátit?"
Vím, že bych měl oslovit svého otce, ale skutečně jsem se bál, již jsem ho zradil se svým chováním tolikrát, měl o Jungkookovi zcela jiné mínění, nevyslechnul mě kdysi a neměl jsem tedy jistotu, že nyní by tomu tak učinil.
Rázem se ozval ostrý zvuk, jak se otevřely dveře a po kostele rozezněly kroky, který se ke mně blížily, ale já se neotočil. Na moment jsem však zavřel oči, když mě do nosu udeřila jeho kolínská a opravdu mi nebylo jasné, jak mě mohl najít.
Postavil se vedle mě, cítil jsem na sobě jeho pohled, ale oční kontakt mu neopětoval a stále se upřeně díval na obrazy, visící kousek od katedry.
,,Tvůj otec mi dnes během oběda lezl takovým způsobem do prdele, až mi bylo na blití, takže usuzuji, že jsi nakonec doopravdy mlčel." vysloví.
Nebylo mi příjemné, jak se vyjadřoval, mluvil opravdu nevhodně a myslím si, že si na skutečnost, že takhle mluví asi běžně, nikdy nezvyknu.
