Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Ať z vašich úst nevychází nevhodná řeč, ale jen to, co je užitečné k budování druhých podle jejich potřeb, aby to bylo ku prospěchu těm, kdo slyší. (Efezským 4, 29)
,,Jsem rád, že se už cítíš dobře, ale opravdu se snaž dohnat ten týden, pan Jeon se má na projektu jen podílet, vypomáhat ti, prozatím to ale vypadá, že institut vede on a ne ty."
Poraženecky jsem sklopil pohled, ruce jsem měl spojený za svými zády a chvilku jsem pozoroval parkety pode mnou, než jsem se podíval opět na svého otce a kývl.
,,Doženu vše, nezklamu tě." vyslovím.
Mám dojem, že tuhle větu jsem mu říkal opakovaně, vždy jsem se snažil dodržovat řád a udělat vše, co mi řekne, ale občas jsem nestíhal či jsem měl svoje povinnosti. Během studia mi to procházelo, otec byl vlídný a chápavý, nyní ovšem nikoliv, ale já to naprosto chápal.
Beze slova kývl, podíval se na svoje hodinky, následně povolil svůj výraz a nepatrně se pousmál.
,,Mám ještě schůzku a poté pojedu na hřbitov, přijedu pozdě, tak na mě nečekej s večeří a klidně si lehni." řekne.
Překvapilo mě, že tam nakonec pojede, mrzí mě, že jsme nejeli spolu jako vždy, ale pravděpodobně sám nevěděl, zda to dneska stihne či nikoliv, tak z toho důvodu se mě na to neoptal.
Po dvaceti minutách opustil byt, já zůstal nadále v kuchyni a sám zkontroloval čas. Bylo po šesté hodině, od mamky jsme se vrátili kolem jedné, Jungkook mě vysadil u institutu, protože jsem potřeboval potvrdit nové přihlášky a domluvit termíny k výuce. Stihl jsem i navštívit paní Seo Ju-hyun, abych ji osobně poděkoval za svíčku a pomohl ji s nákupem.
Dneska jsem tedy již stihl vše, co jsem potřeboval a nakonec se rozhodl, že něco upeču. Častokrát jsem zkoušel nové věci, ale teď jsem se rozhodl pro brownies, protože jsem je uměl celkem dobře a především jsem opravdu chtěl, aby se povedly, jelikož jsem chtěl přinést Jungkookovi.
Koláče a muffiny, který koupil na benefiční akci, mu prý velice chutnaly, tak mě napadlo, že v rámci poděkování za tenhle týden, bude mít radost.
Do hodiny jsem měl hotovo, vyndal jsem plech a nechal vystydnout, do té doby jsem se šel převléknout, vzal jsem si úzký černý džíny a bílou mikinu s kapucí. Následně se vrátil do kuchyně, abych zabalil brownies do krabičky, obul jsem si tenisky a vzal si bundu, též šálu, ale kromě klíčů, jsem si nic jiného nebral.
Jungkook bydlel na konci ulice, jakmile jsem se u něho objevil, tak bylo po půl osmé a já chvilku zaváhal, zda byl můj unáhlený plán správný, zda jsem nebyl příliš zbrklý, protože je pravděpodobnost, že nebude doma.
I přes to jsem zazvonil. Krabičku jsem pevněji sevřel, párkrát jsem si stoupnul na špičky a pak na paty, tenhle pohyb jsem provedl několikrát po sobě, tím jsem se nazvedával na jednom místě, tenhle čin dělám vždy, když na něco čekám.
