Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Boží láska není o slovech, ale o činech.
Můj dech byl nepravidelný, má hruď se spěšně zvedala a cítil jsem horko po celém těle. Vnímal jsem jeho teplý dech na svém krku, pevně svíral vnitřní stranu od mého stehna a jeho vůně kdyby obklopovala celou místnost.
,,Taehyungu."
Křečovitě jsem sevřel povlečení, rozlepil oční víčka od sebe a vyděšeně se posadil. Zhluboka jsem oddechoval, kdybych se probudil z noční můry a dezorientovaně se rozhlédnul po svém pokoji.
Dlouho mi trvalo, než se mé tělo zklidnilo a frustrovaně jsem si vjel do svých vlasů. Podíval jsem se na svůj noční stolek, na digitální hodiny, který ukazovaly teprve po páté hodině ranní, ale mé srdce bušilo tak rychle, že mi bylo jasné, že již neusnu.
Absolutně jsem nechápal, proč se mi zdálo něco takového, byl jsem značně vyvedený z míry a pomalu jsem se zvednul z postele. Obratem jsem se však přesunul do koupelny, svléknul se a pustil na sebe ledovou vodu, aby má erekce odezněla.
Své čelo jsem si opřel o studený kachličky, naposledy zhluboka vydechnul a změnil teplotu, jelikož jsem nechtěl opět onemocnět. Trvalo dlouho, než jsem opustil koupelnu, vyfénoval jsem si vlasy a vzal si čisté oblečení.
Byl jsem však stále nesvůj, procházel jsem se po svém pokoji, svoje nehty zarýval do své paže přes mikinu a pohled měl sklopený k zemi. Připadal jsem si ohavně, tak nečistě, přitom to byl jenom sen, který bych nedokázal ovlivnit, ani kdybych se snažil sebevíc.
Domnívám se, že za to může i ten včerejší alkohol a návštěva u něho, můj mozek evidentně vypovědělo službu. Kleknul jsem si k posteli, zavřel oči a svoje ruce spojil, pokládající je na peřinu.
,,Otče světel, jemuž každé srdce jest zjevné a jemuž není nic tajné, osvěť světlem sv. Ducha svého mou mysl i paměť a polož před můj obličej všechny moje provinění, abych se rozpomenul na hříšné cesty, po nichž jsem kráčel, a na nepravosti, kterými jsem duši poskvrnil, bych se nelíbil sám sobě v očích svých."
Nikdy jsem se nemusel modlit za svoje myšlenky, ač vím, že nyní za to nenesu plnou vinu, přeci jenom jsem spal a Bůh mě probudil, aby to šílenství přerušil, i přes to jsem měl tu potřebu se očistit a prosit o odpuštění.
Cítil jsem se poněkud lépe, mé tělo se uklidnilo a přesunul jsem se do kuchyně pro šálek kávy. Ač jsem vstával v pět, tak již bylo po sedmé hodině, ale mně osobně nevadilo, že jsem byl tak dlouho v pokoji, aspoň jsem se zcela uklidnil.
Otec tu již nebyl, umyl jsem nádobí a připravil si kávu, společně se snídaní. Byl jsem však poněkud pomalý, to vstávání mě tak rozhodilo, že jsem zcela zapomněl na to, že mám dneska výuku.
