Lets save the World ||A/B/O

Dohoda

Harry nejistě přešlapoval v obývacím pokoji, do kterého ho před chvílí přitáhl jeden z bodyguardů. Připadal si tu tak cize. Všude kolem něj byl perfektně čistý béžový nábytek a on tu sátl pouze v kraťoulinkých boxerkách s nohama zabořenýma v chlupatém koberci.

Jeho výraz v tváři se změnil teprve, když do místnosti vešel maličký brunet. Nečekal na žádné vyzvání a okamžitě k němu zvedl pohled. Ikdyž si to nechtěl přiznat, on vypadal skutečně dobře. Oblek šitý na míru, jeho roztomilý rozcuch i ty červené tváře ho dělaly tak neskutečně neodolatelným a co teprv to, že byl nejspíše tak o dvě hlavy nižší než samotný Harry. Už teď Harry litoval toho, že si ho vybrala ta stará babizna namísto jeho.

Onen kluk si ho také řádně přeměřil. Dokonce si Harry všiml, že dal větší pozornost jeho rozkroku. Potom se kluk znovu otočil k té ženě a o něčem spolu diskutovali, ale protože stály na druhé straně místnosti, tak dokázal Harry zachytit pouze pár slov.

„Co to má znamenat?!" vykřikl Louis, ale v jeho hlase byla i přesto dosti slyšet radost.

„To, milý Louisi je Harry. Omega, ale to už si zajisté pocítil." neustále se usmívala žena a ruce měla složené v klíně. Seděla na kožené sedačce a nezaujatě se dívala kamsi skrz Louise. „A bude to tvoje omega Louisi."

„To snad nemyslíš vážně, snad mám taky nějaké právo si sám vybrat." Nebyl naštvaný z omegy za jeho zády, ale spíš z toho, že v téhle rodině neměl vesměs žádné slovo. Jeho život byl dokonale nalinkovaný a i když se sebevíc snažil vybočit, tak to nikdy nepomohlo.

„To sice máš, ale i s otcem jsem se na tom dohodla Louisi, přeci jen ti už je dvacettři. Řekni mi sám, nepřipadáš si snad dostatečně starý na opravdový život?"

„Tohle není žádný život. Je to jen ubohé nucení, které všichni slepě dodržují." nebezpečně kolem sebe rozmáchl rukama, až se zdálo, že shodí křehké hodiny na jedné z nižších polic.

Harry je mezitím se zájmem pozoroval. Byl docela dost vystrašený z toho, co se bude dít dál. Hlavně teda z toho, jak kolem sebe Louis naštvaně máchal rukama. Párkrát se dokonce přistihl jak si rukou nešťastně prohrabává svoje upravené vlasy. Přičemž ho ale beta vedle něj bouchla přes ruku a výhružně se na něj podívala.

„Harry!" zavolala na něj žena alfa hlasem. Vystrašeně se přikrčil a nejraději by si zakryl uši, ale nechtěl si způsobit problémy. Se sklopeným výrazem se tedy vydal k ženě. Postavil se vedle ní a se srdcem skoro až v krku se díval na svoje bosé nohy.

Žena ho hrubě zvedla za bradu a tím pádem se Harry díval přímo do ledových očích toho kluka. Snažil se pohledem co nejvíce uhýbat, ale bylo to naprosto zbytečné. Stejně nakonec skončil přilepený očima na brunetovi.

„Myslím si, že si budete rozumět." řekla znechuceně Jean po tom, co si prošla tak otřesným rozhovorem se svým vnukem. Pustila Harrymu bradu a namísto toho ho strčila na Louise. Harry to nečekal, takže se na Louise svalil celou vahou, ale on to naštěstí dokázal ustát. Chytil Harryho za boky a postavil ho vedle sebe.

„Nezapomeň Louisi. Máš na to měsíc, jinak jdeš z rodiny!" řekla výhružně Jean. Dvakrát luskla prsty a odkráčela z místnosti spolu se svýma gorilama.

V místnosti nastalo ticho přerušené jen pár nadávkami, která vyšla z Louisových úst. Nenáviděl babičku tak moc a nedokázal pochopit na čem se to před chvíli domluvili. A on v záchvatu vzteku složil neporušitelnou smlouvu. Tu mezi sebou mohly skládat pouze alfy. Šlo o jakési němé smluvení mezi dvěma alfami. Museli si podat ruce a odříkat stejná slova. Nejhorší na tom ale byli následky. Jestli totiž jedna z alf svojí část poruší, tak má druhá alfa právo ji zabít na veřejnosti. Šlo tedy o dosti krutou věc a většinou se do toho nikdo nepouštěl.

Pořád o tom dokola přemýšlel a ani si nevšímal toho, že vedle něj stále stojí Harry a nervózně pokukuje kolem.

„Pane? Mohl bych jít na záchod?" nevydržel to už kudrnatý mladík a nejistě přešlápl z nohy na nohu.

„Samozřejmě." pokynul mu brunet směrem k bílým dveřím a on sám si mezitím sedl na jednu z jeho kožených sedaček. Byl tak neskutečně Harrym zaujatý. Ve skutečnosti to byla první omega, kterou kdy Louis viděl a popravdě si je vždy představoval jinak. Tenhle kluk přeci jenom nevypadal na klasického submisiva. Zhluboka dýchal a nedokázal se nabažit té dokonalé vůně, která se neustále linula po místnosti a on moc dobře tušil, co je její příčinou.

Louis vždy toužil po dokonalé omeze. Jako jeden z mála ještě stále věřil na lásku, která se popisovala v několika knihách v jeho vlastní knihovně. Tak není divu, že on sám si slíbil, že jediný s kým bude mít dítě bude člověk, kterého bude z celého srdce milovat. Ale láska se přeci neobjeví za necelý měsíc, a proto byl malý brunet dosti vyděšený ze svého slibu.