Lets save the World ||A/B/O

Hulk proti hrdinům

Druhého dne se Louis probudil až nezvykle brzy. Chlad naplňoval celý pokoj, což pociťovala hlavně jeho pokožka, na které se ani ne za pár minut objevila husí kůže. Hned se snažil zaznamenat odkud, že tohle nepříjemné chladno jde.

Skříň, dveře, okno, koberec.. Ještě se zavřenýma očima se začal na posteli protahovat. Koberec, budík, okno.. Ještě nikdy se snad necítil tak unaveně a přitom ani sám nevěděl pořádně proč. Komoda, okno, stůl.. Počkat!

Jako by do něj v tu chvíli někdo vrazil. Harry, okno! Pamatoval si, že včera večer ho hned potom, co usnul na pohovce přenesl do svého pokoje a uložil ho do jediné postele v domě, tedy do té jeho. Která teď ale nevykazovala žádné známky po další osobě. Potom tu bylo to dokořán otevřené okno, z kterého čouhal kus fialové látky.

Louis se okamžitě k němu přesunul a jedním tahem vytáhl za parapetu zaseklý levandulový svetr. Nějakou dobu ho žmoulal v ruce a přitom přemýšlel, co teď, ale napadali ho jen samé špatné věci.

Nakonec si přes tepláky rychle oblékl zimní bundu, do ruky popadl fialový svetr a rozeběhl se dolů po schodech.

"Kam tak na rychlo zlatíčko?" ozvalo se za ním ještě před tím než stačil otevřít vchodové dveře. Joana byla zkrátka neodbytná a Louis si už několikrát myslel, že má snad nějaké super smysly, protože kdo by jiný by ho slyšel plakat za několika zavřenýma dveřmi?

"Harry se ztratil." odpověděl ledabyle zatímco se snažil nazout do svých roztomile malých Vans bot.

"Možná by ses měl první trochu porozhlédnout kolem sebe Loui." usmívala se na něj Joana, která se už za tu krátkou chvilku stačila přemístit skoro až za jeho záda. V ruce svírala od něčeho upatlanou vařečku a usmívala se od ucha k uchu.

"To už jsem asi zkoušel ne?" protočil nad její poznámkou očima a raději se dál věnoval zavazování.

"Nemyslím si že bys -" ale její odpověď byla hned přerušena zpěvem nějaké staré balady, která vycházela z kuchyně.

Louis se okamžitě zvedl a tak jak byl se dobelhal do kuchyně. Nečekal to. Nečekal, že by Harryho někdy takhle viděl. Harry stál u linky a smažil lívance a dokonce si u toho stíhal prozpěvovat ještě nějakou strašně pochmurnou melodii nějaké lidovky. Takové písničky už dlouhou dobu nikdo neslyšel. Byli zakázané, stejně jako jiné věci, které bránili pokroku.

Roztomile každou chvíli ochutnával těsto a neustále si stahoval malé triko. Louis to tričko moc dobře poznával, nepatřilo zrovna k jeho oblíbeným ale měl ho už dlouhou dobu. Ze předu se na něm vyjímal neporazitelný Hulk s napřaženou paží proti všem ostatním hrdinům. Dokonce i tepláky Louis znal a připadalo mu strašně rozkošné jak z nich Harrymu vykukovali kotníky. Celkově Harry připadal Louisovi neskutečně kouzelný.

"Tak jak to vypadá Harry?" ozvala se opět Joana, když si všimla, že se Louis asi jen tak k nějakýmu tomu slovu neodhodlá.

"Jsou skvělé Joano!" vykřikl Harry a s úsměvem od ucha k uchu se konečně otočil čelem k Louisovi. A jakmile se to stalo, tak jeho obličej povadl, tváře zčervenali a Harry se opět podíval do země. Louisovi stále vrtalo hlavou proč se jen teď Harry chová zase tak moc nervózně. Zajisté to muselo být kódem.

"Dal by jsi mi ochutnat, Harry?" usmál se na něj Louis a chtěl udělat krok blíž k Harrymu.

"Opovaž se udělat ještě jeden krok Williame! Ta podlaha je čerstvě naleštěná!" postavila se výhružně před něj a tak mu zakryla pohled na stále se krčícího Harryho s růžovými tvářemi.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Za chvíli už Louis seděl u stolu a pochutnával si na jahodových lívancích. Harry už měl dávno snězeno, tak teď jen tiše seděl na židli a díval se na Louise, který do sebe vše házel jako kdyby měsíc nejedl.

"Měli by jsme ti koupit něco na sebe." poznamenal najednou Louis, když si zrovna otíral pusu od šlehačky. Harryho tahle věta doslova rozrušila. Nákup, to znamenalo obchod. Obchod, znamenalo na ulici. A ulice je přeci venku! Ještě nikdy dřív nebyl ven z budovy, tedy ano na škole měli malý travnatý plácek, ale kolem dokola se hnala vysoká kamenná zeď. Vše co do teď věděl o světě, bylo pouze z knížek a že jich přečetl dobrých šest.

"Jako ven?" zeptal se bojácně.

"Jasně že ven, nevlastním žádnej soukromej obchoďák." zasmál se Louis, ale když viděl, že Harry jeho slovům vůbec nerozumí hned se smát přestal. "Tak teda, měli by jsme se jít připravit. Půjčím ti prozatím jednu ze svých bund."

Mezitím co oba dva chlapci se vydali nahoru po schodech, nenápadně pozorováni od Jany, která se na celé téhle situaci náramně bavila, se za dveřmi objevila docela jiná osoba. Beta s černou čepicí a stejně ponurou uniformou se pomalu ale jistě přemístila za jejich dveře. Ze své brašny vytáhla několik dopisů většinou ovázaných černými stužkami až na jeden. Ten poslední byl čistě šedý a přes celou zadní stranu se vyjímalo razítko se lvem. Takovýhle dopis se na poštovních stanicích objevil jen málokdy a když už, tak něco znamenal. Ale teprve tenhle dokázal Louisovi ukázat pod jak silnou vládou to stojí, protože nic odpornějšího si už nikdy jindy nepřečetl.