Lets save the World ||A/B/O

Levandule

Louis na Harryho jen němě koukal. Rozhodně tedy nečekal, že by se ho chtěl Harry ptát právě na něco takového. Vždy si myslel, že omegy nemají žádné názory, tudíž se ani na nic ptát nemohou, když je okolní svět nezajímá. 

"No víš-" nervózně se drbal na vršku hlavy a zkoušel se dívat kamkoli jinam, jenom ne do Harryho zelených kukadel. Popravdě nad tím přemýšlel. Bylo jasné, že nemá na vybranou a s tímhle klukem před ním se prostě dřív nebo později bude muset vyspat, ale opravdu ho zajímalo jaké by to mohlo být. Harryho roztomilé tělíčko pod ním a on hltavě přirážející.

"Rozumím pane. Omlouvám se, je to velmi neslušné ode mě se na něco ptát. Už se to nestane." pronesl nervózně Harry a přešlápl si z nohy na nohu. Byl zklamaný, možná i víc než to. Takové věci by ho vůbec neměli zajímat, ale on vždycky doufal že jeho poprvé bude krásné, jako vystřižené z nějaké romantické knihy. Ano, Harry uměl číst.

Louis se na Harryho nechápavě koukal, jeho chování mu přišlo čím dál tím divnější.

"Dám ti nějaké oblečení, i když se bojím, že ti bude všechno malé." poznamenal si spíše jen tak pro sebe, když znovu prolétl celou Harryho atletickou postavu. Po chvilce se otočil a snažil se ve skříni najít nějaké větší oblečení.

Louis miloval svetry a když byl doma, tak prakticky nenosil nic jiného. Měl jich hromady od decentně černých až po roztomile pastelové barvy jako například světlounce modrý, který byl jeho oblíbeným. Někdy chodil jen ve svetru a boxerkách, ale to skutečně jen vyjímečně, protože kdyby ho takhle někdo uviděl, tak by to nadělalo asi pěknou paseku.

Vytáhl z poličky jeden levandulově fialový. Byl krásně měkkoučký a k Harrymu náramně seděl. Dal mu ho do rukou a mezitím se ujal hledat nějaké ty tepláky, což ale zas tak dobře neviděl, spíš to vypadalo, že si bude muset Harry vystačit tak jak je.

Harry nechápavě žmoulal svetr v ruce a ničemu nerozuměl. Měl se obléknout? On? Potom mu, ale nic jiného ani nezbylo, když uviděl Louisův výhružný pohled pokaždé co se od skříně otočil. Přetáhl si svetr přes hlavu a přičichl si. Voněl nádherně. Jako vzduch zvenku, když mu někdo ve škole otevřel na jaře okna. Moc rád by se podíval ven. Chtěl vidět obyčejný svět za sklem. Poznat nové věci. Zjistit, kde se vyrábí jídlo, jak vznikají peníze nebo i jak vůbec vypadají bety.

"Nechtěl by ses třeba podívat na nějaký film?" zeptal se ho mile menší brunet.

"Rád bych pane, ale musím zůstat zde." opáčil mu okamžitě Harry s trochu smutným pohledem. Louisovi bylo okamžitě jasné, že se určitě jedná o nějaká pravidla, kterými byla každá omega už od mala vykrmována.

"Nikde zůstat nemusíš."

"A-ale-"

"Harry!" zvýšil na něj Louis hlas. "Vím, že máš tohle všechno naučeno, ale teď jsi u mě doma a tady neplatí žádná stupidní pravidla kódů. Rozumíš mi?" Harry nadšeně kývl a rozešel za Louisem zpátky dolů.

Louis mezitím musel neustále přemítat nad Harrym. Byl tak nesmyslně vycvičen. Raději si Louis ani nechtěl představovat, co všechno musel ve škole zvládnout, čím vším si musel projít. Byl jako malé dítě, naprosto bez ideálů o životě a přesto se šťastně usmíval. Ano, Louis mohl s jistotou říct, že byl Harry roztomilý a zvlášť teď když seděl na gauči v jeho svetru, který jeho dolní část ani trochu nezakrýval.

Dokonce se mu hlavou honili i podivné nápady. Jaké by to bylo, kdyby se dotkl Harryho stehna, které se mu tak krásně nabízelo, nebo jaké by to bylo, kdyby se mohl prohrábnout jeho kudrnatými vlásky. Ale všechny tyhle myšlenky musel hodit stranou. Přeci jen nechtěl Harryho vystrašit hned první den. 

"Chceš komedii, pohádku, nebo nějaký jiný žánr?" ptal se Louis přepínající neustále programy.

"Nevím pane. Ale třeba ten žánr." zakňoural ustrašeně kudrnáč. Louis se musel usmát nad jeho odpovědí, i když to zase tolik k smíchu nebylo.

"Ne Harry, žánrem se myslí druh filmu." usmál se na něj, ale to už měl kudrnáč úplně celé rudé tváře od studu. "Víš co pustíme si Hledá se Nemo, to zbožňuju!" raději rychle řekl Louis, aby se Harry nemusel cítit, až tak moc trapně, že by se znovu nějak spletl. Jednoduše pustil film a dál už si televize nevšímal. Díval se na něco mnohem zajímavějšího.

Louis měl plán. Harry mu sice připadal skutečně velmi atraktivní, ale vzhledem k tomu, že to byla vůbec první omega, tak si myslel, že to je právě hlavně tím, že to je omega. Bál se že Harry nikdy nebude jeho spřízněná duše, ale i tak s ním bude muset mít dítě.

Proto se rozhodl, že udělá vše proto, aby se od něj Harry zamiloval. Louis měl skvělou povahu. Byl nesmírně ohleduplný k ostatním lidem. Chtěl, aby se u něj Harry cítil dobře a přišlo mu moc kruté vychovávat dítě bez lásky. Dost možná sám doufal, že by se jeho city k Harrymu taky mohli objevit.

Film pomalu končil. Malý Nemo zrovna vyplaval z rybářské sítě a Harryho hlava spadla na Louisovo rameno. Byl až moc unavený po celém dnu a stále ještě neustál zážitek ze slavnosti. Trochu toho odpočinku si zasloužil.

Louise Harryho pohyb trochu zaskočil, ale neodolal a trochu se nahnul k Harryho vlasům, aby si mohl přičichnout a skutečně se nemýlil. Harryho vůně byla vůbec ta nejvíc vzrušující věc, kterou kdy v životě zažil.