Lets save the World ||A/B/O

Ta zvláštní kulatá věc

Louis mezitím mlčky postával ve svém rozlehlém pokoji. Jeho ruce se třásli. Zčásti to bylo nadšením a z části kvůli tomu nejhloupějšímu slibu vůbec. Jak jí jen mohl slíbit, že za měsíc dokáže přivést Harryho do jiného stavu.

Když už se mluvilo o Harrym, tak ten právě s umytýma rukama vycházel z koupelny. Momentálně ho doslova pohltila jeho omega stránka, což bylo hlavně kvůli nečekané přítomnosti několika alf kolem něho. A tak se jen poslušně loudal k Louisovi, i když by nejradši zalezl někam pod stůl.

S dokonale narovnanými zády se vedle něj postavil. Věděl moc dobře, že si měl kleknout, ale i přes naléhavou bolest v jeho hlavě si to nedokázal připustit. Dokonce se odvážil i zvednout pohled od země a pořádně si prohlédnout ty světle modré oči, kterým kde komu určitě museli připadat krásné, ale Harrymu to bylo dočista jedno.

„Ehm takže, jsem Louis." usmál se rozpačitě menší muž a trochu váhavě podal kudrnáčovi ruku. Ten jí ale jen se silným zavrtěním hlavy odmítnul a pár kroků od něj odstoupil.

„To se pro omegu nesluší pane." vysvětlil okamžitě svoje počínání. Nad čímž Louis docela zaraženě stál. Tušil, že mají omegy velmi přísný výcvik, ale nikdy ještě žádnou osobně nepotkal. To nesměl.

„Dobře tedy. Pojď odvedu tě do pokoje." pronesl Louis trochu autoritativnějším hlasem, ale stále si připadal, jako ten submisivnější.

Oba dva se tedy rozešly po schodech. Louis s rychlím krokem a Harry za ním pomalu cupital a přitom se neustále rozhlížel kolem sebe. Chtěl si toho zapamatovat co nejvíc, než bude muset strávit několik týdnů zavřený v pokoji.

Abych vám to trochu osvětlila. Když si alfa přivedla svojí novou omegu do domu, tak jí nejprve nechala pár dní u sebe v pokoji. Nemělo to nějak zvláštní důvod spíš šlo o jakýsi rituál, kdy si měla omega zcela zvyknout na pach alfy a považovat ho za jediný důležitý.

Po těchhle pár dnech ale přišlo pro omegy něco daleko horšího, a to zkouškové období. Šlo o několik týdnů sexu, vzrušení a zase sexu. Alfy se v tuhle chvíli vždy dosti vyřádili na omegách a po dvou týdnech určili, jestli je omega dost dobrá na to, aby se o ní nadále starali, když ne, tak šla zpátky na ubytovnu a to většinou žádná omega nechtěla, proto se při zkouškovém období snažila co nejvíce postarat o svojí alfu.

Brunet otevřel dveře do jediné ložnice v domě. Dokonce ani jeho hospodyně tu nesměla přespávat. Kdo ví proč, ale Louis většinu svého života spíš všechny odháněl. Proto byl rád, když po sedmé hodině slyšel pouze svoje kroky. Raději ani nepřemýšlel nad tím, jaké to bude, když tu bude Harry.

Harry vešel do ložnice v závěsu za Louisem. K překvapení Harryho vypadala ložnice absolutně opačně než celý zbytek domu. Celému pokoji vévodil černý huňatý koberec. Naopak postel byla docela obyčejná, zastrčená v rohu pokoje. Co, ale udivilo Harryho nejvíc bylo nespočetně plakátů polepených prakticky po celém pokoji. Většina z nich byla s jakousi fotbalovou tématikou, což ale Harry nemohl vůbec vědět, proč nikdy dřív nic takového neviděl.

„Promiň neuklízel jsem. Nečekal jsem tě." tu poslední větu si řekl spíš pro sebe, přičemž si začal rozepínat černé sako, které ho celou dobu akorát tak škrtilo. Když Harry uviděl, že se k němu Louis otočil zády nepřemohl se a musel si zkrátka jeden z těch obrázků na zdi. Byl na něm jakýsi kluk s očividně strašně mastnými vlasy, protože se mu tak prapodivně leskly. Stál tak v jakémsi podivném oblečení a v ruce držel dost divnou černobílou kulatou věc. Harry tenhle obrázek nechápal.

Louisovi trvalo značnou chvíli, než se dokázal dostat i ze své sněhobílé košile, která měla snad ty nejhorší knoflíky na světě. Teda alespoň pro Louise a jeho malé ruce. Kalhoty si raději nepřevlíkal. Nechtěl se tu před Harrym nějak moc ukazovat, i když tušil, že ho čekají mnohem horší věci.

„Takže až tu trochu poklidím, tak ti sem přinesu matraci a -" zarazil se v půlce věty když uviděl Harryho. „Co to děláš?" zeptal se hned na to, když si stále prohlížel Harryho, který před malou chvíli olizoval jeho plakát.

„Omlouvám se, pane." zakvílel zahanbeně Harry, když zjistil že byl přichycen při tom, jak se snažil ochutnal tu divnou kulatou věc.

„Nemusíš se omlouvat Harry. Jen jsem udivenej." Harrymu po téhle větě dočista spadl kámen ze srdce. Nepatrně se pousmál a hlavu opět natočil k tomu chlapíkovi z plakátu.

„Co je to?" otázka z něj vyletěla jako střela a on jí vůbec nedokázal zastavit.

„Co tím myslíš?" zeptal se ho nechápavě Louis, protože Harryho chování mu přišlo nadmíru podivné. Mezitím, co se kudrnáč rozhodoval co říct, si ho Louis alespoň pořádně prohlédnul. Harry opravdu nádherné štíhlé nohy bez jediného chloupku. Pevný atletický trup a velké dlaně, u kterých si Louis nepřál nic jiného, než aby ho schovali do měkkého objetí.

Harry němě ukázal na tu kulatou věc, čímž Louisovo snění o jeho dokonalém těle dočista skončilo a byl rád nerad by se před Harrym ztrapnil jeho chlípnýma myšlenkama.

„Myslíš ten míč? S tím se hraje fotbal." řekl prostě, ale když vyčetl z Harryho výrazu, že mu nejspíš nic neřeklo, tak se trochu víc rozmluvil. „Jde o hru, kde se snažíš míč kopáním dostat do soupeřovi branky." Louis absolutně nechápal, jak mohl Harry neznat fotbal. Vždyť ho přeci musel někdy hrát, když byl menší, nebo ho alespoň někdy vidět!

„Rád bych se někdy futpal zahrál." řekl o něco tišeji Harry.

„Fotbal Harry!" opravil ho káravě Louis. Neměl rád, když někdo cokoliv pletl na fotbale, jeho nejoblíbenějším sportu vůbec.

„Ano. A pane mohl bych vás o něco poprosit?" zeptal se ještě nesměleji než předtím Harry, načež Louis jen pokynul hlavou, aby mluvil dál.

„Víte.. já.. no.." nervózně vydechl všechen přebytečný vzduch. „Zkrátka bych si přál, aby to poprvé nebolelo."