Lets save the World ||A/B/O

Město bez zeleně

Harry už netrpělivě přešlapával u dveří, zatímco Louis se ve svém pokoji teprve soukal do jednich ze svých nesmyslně úzkých kalhot. Stál skoro napláclý u dveří, aby byl úplně první, kdo vyjde "ven".

Harry byl nesmírně zvědavá omega. Až nebezpečně moc. A mnohdy už se kvůli tomu ve výcvikovém centru spálil, když chodil v noci po budově a hledal sebemenší informace o životě za mohutnými betonovými zdmi.

"Tak můžeme jít." usmál se na něj Louis, když už konečně přišel dolů. "Za chvíli jsme zpátky Joano!" zakřičel ještě než stihl otevřít dveře.

"Louisi!" ozval se vyděšený hlas Joany, moc dobře věděla, že Louis toho o systému alf a omeg moc neví a že lidi na ulici by ho mohli odsuzovat za to, jak se chová ke svojí omeze.

"Áno?!" ozval se Louisův hlas, doprovázený Harryho tlumeným chichotem, když Louis napodoboval Joaniny úškleby.

"Mohl by jsi sem za mnou ještě na chvíli přijít?"

Po téhle větě se Louis vrátil o pár kroků dozadu, aby mohl čelit Joaniným smutným očím. Ta mu nenápadně ukázal, aby šel blíž k ní. Nechtěla, aby Harry něco slyšel, a myslel si snad, že je chyba v něm.

"Víš Louisi, omegy na veřejnost nesmějí."

"Cože?!" vylítl na ní Louis a Harry o pokoj dál si nervózně hrál s prsty.

"Nech mě laskavě domluvit Lewisi!" naštvaně vztyčila ukazováček a pokračovala dál, o něco tišším hlasem. "Alfy mají za to, že omega by neměla být vůbec zařazována do běžného života. Měla by zůstávat doma a vařit a tak. Ale jsou jistá místa, kam jí vzít můžeš, když pomineme nevhodné bary, tak tu je jedna jediná čtvrt pro omegy. Není tam toho moc, jen asi tři domky, ve kterých většinou najdeš oblečení pro omegy, a to je vše. Hlavně Louisi s Harrym nikam jinam nechoďte, kdyby vás někdo poznal, jakože pozná, podle Harryho vůně. Měl by si z toho strašný průšvih!" domluvila Joana, ani si neuvědomila, že jí na Louisovi tak záleží protože se o něj skutečně moc bála.

V Louisově hlavě se mezitím hnaly naprosto jiné myšlenky, ale převažovala jedna jediná, jak bylo možné, že se něco takového dělo celou dobu a on o tom neměl ani tušení. Už teď mu ale dávalo všechno smysl. Proč nikdy neviděl omegu. Proč bylo zakázáno chodit do západní části města.

Bál se, ale že v tom bude mnohem víc, než jen striktní hlídání omeg. V tomhle bylo něco mnohem většího. Něco co, kdyby se omegy dozvěděli, tak by mohli zničit celý systém.

"Jo a přišla ti nějaké pošta."

"Dobře." řekl jen a stále s tak nepřítomným výrazem se vydal ke svému autu. A Harry ho samozřejmě jako ocásek následoval. To co viděl venku mu, ale vyrazilo dech, ale ne v tom správném smyslu. Kde byla tráva, stromy a květiny? 

Kde bylo to o čem kdysi četl v jedné pohádkové knížce? Jezera, louky, zvířata? Tohle byl naprosto jiný svět. Byla tu jen silnice, betonové paneláky všude kolem. Jen Louisův dům trochu vyčníval, na rozdíl od ostatních domků měl dřevěnou střechu, kterou trvalo pěkně dlouho usmlouvat.

Harry se se smutným výrazem posadil na koženou sedačku a dál se díval z okna stejně zklamanýma očima.

"Co se děje?" zeptal se ho Louis po nějaké chvíli, co už jeli po hlavní silnici.

"Já- myslel jsem, že to bude jiné." fňukl si Harry a hřbetem ruky si otřel oči z kterých se spustila jedna neposedná slzička.

"Jak jiné?" nechápal Louis. Všechno mu připadalo naprosto v pořádku. Nic se nezměnilo.

"Měli tu být přece vysoké stromy, které by rostly až do oblak, květiny všech možných barev, nebo alespoň zelená tráva." rozplýval se tak krásně Harry, až si neuvědomil, že se nechal trochu více unést.

"Tak to v městech nenajdeš, to je jen v přírodních rezervacích a farmách kde pracují bety." pokrčil rameny Louis a dál se tím už moc nezabýval. Co Harrymu vadilo na tomhle světě. Byl tmavý a pochmurný tu musel uznat, ale ve městě byla i hezká zákoutí, jen se musela najít.

"Tak jsme tady vystupovat." řekl Louis a sám vylezl z auta na parkoviště, u kterého byla další neprůhledná zeď. Vzal Harryho za předloktí a táhl ho k bráně.

Byla to malá vrátka u kterých stál jeden z vojáků a ruce držel prapodivný přístroj. Kolem to bylo navíc opravdu zvláštně oplocené a nedaleko hlídkovali další vojáci, vždy šlo hlavně o bety.

"Prověření omegy." řekl monotónně ten chlápek. Byl oblečený v modrých barvách a na hlavě měl bílou žlutou čepici. Tak se označovali vojáci, kteří patřili pod Společnost. 

Louis trochu odstoupil od Harryho, aby dal najevo, kdo je tady omega, protože nejspíš Harryho vůně zanikala, když měl na sobě Louisovo oblečení. Muž přistoupil k Harrymu. Naznačil mu, aby natáhl ruku a přiložil k ní onen přístroj, co vypadal jako nějaká zbraň. Vysunula se z ní malá jehlička a bodla Harryho do prstu. Hned po té se přístroj zeleně rozsvítil.

"Doklady o vlastnictví omegy." otočil se ten muž opět na Louise a nechal Harryho aby se díval na svůj prst z kterého ještě stále ukapávali kapky krve. Teď už se nedivil proč je zem pod ním tak zašpiněná.

Louis rychle ukázal doklad o vlastnictví spolu s průkazem AD a konečně mohli vejít. Tahle část města se od té předešlé až tak nelišila, až tedy na to, že tu byli jen omegy se svými majiteli. Hodně z nich chodilo po čtyřech vedle nohou svého pána, ale jiné sice stály na zadních, ale měli ruce za zády a pohled skloněný k zemi.

Harry je první chtěl napodobit, ale když uviděl Louise, který se na něj přísně díval, opět se jeho pohled zamířil na lidi kolem. Louis ho vzal lehce za ruku a přesně v ten moment si Harry připadal, jako by ho měl někdo rád. Všechno ale překazil jeden nepříjemný hlas.

"Jak se opovažuješ se mi dívat do očí, ty čokle!"