Útěk z Olympu

Zrovna teď jsem ve velkém kruhovém sále s dvanácti trůny, (Pro každého Boha jeden) a plížím se ven- jako obvykle, když je porada Bohů, ale dnes mám jiný plán. Chci utéct z Olympu a už se sem nikdy nevrátit. Jsem přikrčená za jedním Dórovým sloupem v sále a vyčkávám na příležitost se posunout o krok dál, až se žádný z bohů nebude dívat, ale přitom tajně poslouchám, co si povídají, abych měla nějaké informace, jelikož mi nikdo nic neprozradí.

"Svolal jsem tuto poradu, protože nám Hádés posílá po Hermovi neblahou zprávu. Herme, můžeš jim ji povědět?" Diův hlas, se rozléhal po celém sále a doprovázela ho slabá ozvěna. Na chvíli jsem se zarazila ve sledování ostatních bohů, jestli se ke mě někdo nedívá a začala jsem poslouchat rozhovor.

Hermés vstal ze svého mramorového trůnu se žezlem dlouhým, asi půl metru a dvěma hady obmotanými kolem. Bílá tunika mu sahala po kolena, krátké blond vlasy měl rozcuchané a na čele měl víc vrásek než obvykle, když ho něco trápí. "Hádés si mě zavolal, abych vám předal zprávu, že jeho syn Nico di Angelo bil unesen a podezřívá ...Héru." Na okamžik se zarazil, ale hned zase pokračoval. "Také hrozí, že jestli jeho syn nebude navrácen do Letního slunovratu,... přestane přijímat duše mrtvých do podsvětí...," zbytek si už Flyonéra dokázala představit až velmi živě. Mezi Bohy se rozlehlo šeptání, dokud Die nevstal, nerozpřahl ruce do vzduchu a Hermés si sednul. "Všichni víme, že Héra Nica di Angela neunesla. Spíš se musíme ptát,... kdo jiný ho unesl." V Diových očích zablikala malá světýlka a ve vlasech mu projela elektřina. V hale opět nastal šum, jak se ostatní bohové dohadovali.

Flyonéra věděla, že to není dobré, zmizení Hádova syna a ten chaos co vypukne, pokud se Nico nenajde... si radši nechtěla ani představit. Jenže tohle byla její poslední šance na útěk, dokud se nikdo nedívá jejím směrem. Chtěla sice slyšet víc, ale to by už nebyla vhodná příležitost.

Vznesla se do vzduchu a pomalu se zastavovala u každého dórového sloupu, dokud se nedostala ze síně ven a nebyla z dohledu. Na zem přistála až na velké, dlážděné cestě, která byla osvětlená velkými pochodněmi, které byly ve velkých keramických nádobách a vedla k výtahu, jenž se dostane na Empire Stata Building- v New Yorku. Olymp totiž je nad New Yorkem a "všem na očích", ale okolo Olympu je tak silná mlha- přes kterou nikdo nevidí, a tudíž si toho nikdo nevšimne.

Než Flyonéra nastoupila do zlatého výtahu, ještě se ohlédla na palác, z kterého navždy odešla. Ze síně svítilo namodralé světlo a ozařovalo všechny sochy bohů, menší stavby, chrámy a parky okolo. Ten pohled byl nádherný a navždy si ho uchová v paměti. V hlouby srdce jí to mrzelo, že už se sem nikdy nevrátí. Že už nikdy neuvidí matku a otce, ale pozná svět, který nikdy neprozkoumala a snad i přátele. Při tom pomyšlení, celá zazářila, ale hned radši zhasla, aby ji nikdo nezahlédl, i když silně pochybovala, že ji někdo uvidí v takové dálce. Vklouzla do zlatého výtahu a zmačkla číslo jedna, které bylo napsáno řecky.

Omlouvám se za chyby a doufám, že se vám to zatím líbilo. Budu ráda za komentář :D