Srdce z olova

Kapitola první: Elizabeth Cavalryová

Místnost zaplavilo denní světlo. Plazilo se po podlaze, přelézalo přes židle, postupovalo napříč pokojem až dopadlo na dívku, spící na posteli z borovice. 

Elizabeth se probudila do světlem zalité místnosti. Protřela si oči, nahmatala pod postelí vysoké jezdecké boty, pomalu vyšla z pokoje a zamířila do koupelny. Procházela domem, který zdědila po dědovi a snažila se přitom nevzbudit svého přítele, Daniela. Ležel rozvalený na gauči, tiše pochrupoval a v jejích očích to byl nejroztomilejší člověk na světě. Po dlouhé době zase věděla, kde tráví noc. Přijel pozdě v noci, pravda, a byl tak unavený že se jí moc nevěnoval, ale to jí nevadilo.

Vyšla z koupelny, uvařila si kávu a s plným hrnkem vyšla na terasu. Ranní vítr si pohrával s jejími vlasy, zářícími jako pšeničné pole v horkém poledni, a v jejích hnědých očích plápolaly plamínky štěstí a hrdosti. Před ní se rozléhaly pastviny. Stovky kilometrů pastvin. Její dětský sen. Splněný sen. Každého koně, který kráčel po jejích pastvinách, dokonale znala. Občas některého prodala kavaleristům, ale převážnou většinu z nich měla jen pro potěšení. Menší vilka, stranou od ruchu města, a obrovské pastviny, to bylo její bohatství.

Uslyšela za sebou kroky, ale než se stihla otočit, někdo ji chytl za boky a přitiskl ji k sobě.

„Dobré ráno.“ špitla.

„Dobré ráno, miláčku.“ odpověděl Daniel a políbil ji na krk.

„Teď ne.“ odstrčila ho „Máš přece práci.“

„No a? To neznamená že na tebe nemám čas“ řekl a znovu ji chytil.

„Měl bys jít. Zločin nikdy nespí.“

„Máš krásné koně.“ změnil téma a pustil ji.

„Já vím“ mrkla na něj „ a taky mám tebe.“

„A já si vždycky myslel že mám já tebe.“ odpověděl, oblékl si hnědou vestu bez rukávů, připnul opasek s kolty, nasadil klobouk a připíchl šerifskou hvězdu. Políbil Elizabeth a zmizel ve stájích.

Oblékla si upnuté kalhoty, lehkou kazajku, klobouk, připnula bič a vyrazila. Na snídani nebyl čas. Dvě klisny měly rodit a to pro ni byl vždy silný zážitek. Navíc, milovala hříbata.

V půli cesty do stájí narazila na Johna Greeda, místního velkoobchodníka.

„Zdravíčko slečno.“ zahlaholil přes zářivý úsměv. A je to tu zas, pomyslela si Elizabeth.

„Dobré ráno.“odpověděla.

„Víte, mám takový malý-“

„-problém? Už zase?“ dořekla za něj.

„No..totiž...ano. Vykoktal a úsměv se mu pomalu vytratil. „Potřeboval bych od vás odkoupit pár koní. Jeden gentleman shání koně a ti Vaši jsou nejlepší široko daleko. A on za ně štědře zaplatí. Rozdělíme se, fifty fifty. Tak co vy na to?“

„Tyhle nabídky si strčte za klobouk. Poslední kůň, kterého jsem vám prodala, skončil u banditů. Vy už ode mě neuvidíte ano koňskou žíni!“

„Ale notak! Nabízel za něj opravdu vysokou cenu, sama to dobře víte. A tenhle gentleman nabízí ještě vyšší!“

„Kdo je ten muž?“

„Nevím jak se jmenuje. Ale mohu vám zaručit, že jeho úmysly jsou čestné. Na hrudi mu visí víc vyznamenání než kolik si dokážete představit.“

„Jestli chce koně, ať si o něj přijde říct sám.“ zakončila obchod Elizabeth a pokračovala ke stájím. John stál na kraji cesty a chvíli nevěděl, co dělat, pak se ale otočil a na muže své postavy svižným klusem zamířil do města.

O půl hodiny později:

„Slečno Cavalryová?“ ozvalo se ode dveří. Elizabeth se vyšla z boxu s těžce oddechující klisnou.

„Ano?“

„Mohla byste se mnou ztratit pár minut svého času?“ zeptal se příchozí a lehce ji políbil na ruku. Přejela ho pohledem. Takže John nelhal. Jeho hruď se blýskala odznaky, jeho krátké, blonďaté vlasy dokonale ladily s modrýma očima a celkově byl sympatický.

„Když jen chvilku.“ odpověděla „Co potřebujete?“

„Potřebuji koně. Můj je vyčerpán a já nemohu riskovat, že se na další cestě zraní.“ Konečně někdo koho trochu zajímalo zdraví koní.

„Nemohl byste chvíli zůstat a nechat Vašeho koně odpočinout? Bylo by to pro vás mnohem levnější než nový kůň.“

„Slečno, nebylo. Musím stihnout loď do Anglie, odplouvá za dva týdny a pokud ji nestihnu, budu tu ještě dalších šest měsíců.“

„No dobrá. Přiveďte mi svého koně, postarám se o něj. Ale moji koně nejsou z nejlevnějších.“

„Peněz mám dost. Co mi chybí je čas.“ řekl a odběhl pro koně.

Během chvíle byl zpět, i s koněm. Grošák, jenž se vlekl po jeho boku, nepřekypoval energií jako jeho majitel. Elizabeth okamžitě poznala, že za sebou má dlouhou cestu. Obchod proběhl rychle, bez problémů, a když jezdec hnal nového koně dál na východ, byla Elizabeth o dobré tři tisíce dolarů bohatší. Věděla že udělala dobrý obchod. A její kůň byl v dobrých rukou.

První kapitola nové knihy,  uvítám všechny vaše poznámky, názory a kritiku, snad se vám líbila, pokud ano, prosím o koment nebo vote a malé upozornění: tato kniha je jen sekundární = nebudu ji psát pravidelně, hlavní bude Poslední strážce. Další kapitoly snad budou delší, ale teď prostě na delší nemám čas...