Take Care Of You ( A Louis Tomlinson Fanfic)

#02

Sevřelo se mi srdce úzkostí, nedařilo se nám Tommyho nikde najít.  

Běhala jsem po celém parku a poté i po ulicích města. Krev mi tepala ve spáncích, zastavila jsem se vždy jen na nepatrný okamžik, abych se mohla nadechnout, rozhlédnout a vybrat si cestu, kterou poběžím dál. 

Už jsem byla zoufalá. To jsem poznala podle toho, že se mi v hlavě začaly promítat obrazy toho, jak na mě máma vyjede až se vrátí a já nebudu schopná Tommmyho najít. 

Počkat, co?! Vždyť bych se i divila, kdyby se máma ještě vůbec vrátila. Nikomu nikdy nepřeju nic špatného, ale doufám, že se má máma alespoň trochu špatně a uvědomí si, co nám provedla. 

Oči mě pálily, slzy se do nich natlačily a každou chvíli začnu brečet, vím to. 

Andy se mnou jen tak tak držela krok, avšak já nehodlala zastavit, či vůbec zpomalit. 

"Eleno, počkej!" Hulákala na mě Andy, otočila jsem se na ní. Stála opřená o strom a snažila se vydýchat. 

"Co?!" 

"Vím, kde je Tommy!" Hned jsem se rozešla k ní a pořád se rozhlížela, jestli Tommy není někde tady. 

"Kde je?" 

"Píše mi Fizzy, Tommy je u nich a hraje si s dvojčaty..." 

"Fizzy jako Felicite Tomlinsonová?" 

"Jo, prý k nim přišel s Lottie, když se vracela ze školy." Ze srdce mi spadl obrovský kámen a na rtech se vytvořil drobný, ulevný úsměv. 

"No tak, co tady ještě stojíme? Už aby jsme byly u Tomlinsonových!" Vykročila jsem zase rychlým krokem pryč. 

"Děláš si srandu?! Počkej chvilku!" 

"Čas jsou peníze, řiď se tím Andulo!" Usmála jsem se, ale přece jen jsem spomalila, nemůžu si dovolit ztratit z dohledu i druhého sourozence. 

Andy u mě byla během dvou vteřin a společně jsme vyrazily.

Asi za deset minut jsme stanuly před velkým, ovšem útulným domem. 

Vyšla jsem tři schody na verandu a zazvonila. 

O několik málo vteřin později byly slyšet kroky a následně se dveře otevřely. 

"Simmonsová, co tu, kurva, děláš?!" Vykulil na mě oči Tomlinson. 

"Bacha na jazyk, mladý muži!" Objevila se vedle něj Jay a vlepila mu pohlavek. 

Louis jenom protočil oči, otočil se a odpochodoval do schodů, nejspíš do svého pokoje. 

"Paní Tomlinsonová, je tady Tommy?" 

"Ano, je, Eleno a kolikrát jsem ti říkala, že mi můžeš říkat Jay?!" Zahrozila mi, ale na tváři se jí okamžitě vytvořil úsměv. 

"Omlouvám se, Jay," usmála jsem se. 

"Pojď dál, Eleno, Tommy si hraje s Phoebe a Daisy a vy dvě vypadáte zmrzle. Dáte si s námi čaj?" 

Chtěla jsem namítnout, že tady nemůžeme zůstat, přece nepotřebuju, aby měl Tomlinson proti mě ještě něco, ovšem Andy má svůj mozek a svou příšernou pusu a tak okamžitě souhlasila. 

"Jasně, děkujeme paní Tomlinsonová," hned se cpala dovnitř, sundala si kabát a boty a rozběhla se do patra za Fizzy. 

"Ty nejdeš dál, El?" Prohlížela si mě Jay se zvednutým obočím. 

"No-ale jo, díky," povzdechla jsem si, sundala kabát, šálu a vyzula se a hned poté následovala Jay do kuchyně, kde jsem se posadila ke stolu. 

Za chvilku ze schodů sešla Lottie a hned se usadila vedle mne. "Jsem ráda, že si přišla Eleno, už dlouho jsem si nepokecala s někým rozumným v podobné věkové kategorii." 

"Hele a co já? Mě se taky můžeš svěřit!" Vstoupil do kuchyně Louis a zamračil se na Lottie, pak se otočil na Jay a líbnul ji na tvář. "Jdu s klukama ven, vrátím se až večer." 

"Ale zítra je škola, Louisi!" 

"Já vím, slibuju, že přijdu co nejdříve." Věnoval mi jeden pohled a pak opustil místnost. 

"Musíme si promluvit o Alecovi!" Spustila Lott. 

"Kolikrát ti mám opakovat, že toho kluka ani trochu nezajímám?" 

"Jakého kluka?" Položila před nás Jay hrnečky s teplým čajem. Lottie se ihned pustila do vysvětlování, jak máme ve škole nového kluka a jak je do mě strašně zamilovaný, když ve skutečnosti se mnou neprohodil ještě pořádně ani slovo. 

"Tohle přece nemusí nic znamenat, třeba na mě kouká, protože mám něco na obličeji..." 

"Nikdy nevíš, El..." 

"No ne, i ty Jay?!" Rozesmály jsme se všechny tři.

Prosím vás, pokud tohle čtete, tak abyste dali komentář q nebo alespoň "Vote", ať vím, jestli to má vlastně cenu psát :)) 

Děkuju, Faith xx