Take Care Of You ( A Louis Tomlinson Fanfic)

#05

"Hej Tomlinsone, pojď sem!" Zavolala jsem na Louise, který si opodál kopal se zbytkem své party s míčem.
"Co chceš, Simmonsová?" Zeptal se, když ke mně opravdu dorazil.
"Já jen... nech mě na pokoji, nepleť se mi do života, prosím."
Začal se smát. "Já se ti do života nepletu, krásko." 
Příliš jsem si nevšímala jeho divného oslovení a vrazila mu prst do hrudi.
"No to teda ne, nedáváš mi pokoj a já toho mám plný zuby! Nic ti do toho ostatně není!"
"Naopak je mi do toho hodně!" Naklonil se ke mně ještě blíž a olízl si rty. Svůj pohled jsem přesunula na ty jeho a byla jimi doslova uhranuta. Nedokázala jsem z těch růžových polštářků spustit zrak a zdálo se mi, že jsme se oba dva začali naklánět k sobě až se naše čela setkala a já už jen čekala, kdy se jeho rty konečně nalepí na ty moje.

Prudce jsem se vyšvihla do sedu a zhluboka dýchala.
"El?!" Otevřely se dveře a dovnitř vešla Andy.
"Co se děje?"
"Nic, jen tys... křičela."
"Jo, ehm, zdál se mi zlý sen," zvedla jsem se z postele a ustlala ji za sebou. Andy přikývla a opustila můj pokoj, zavřela za sebou dveře. Přešla jsem k zrcadlu a podívala se na svůj odraz. Byla jsem zpocená a rozcuchaná. Projela jsem si rukou vlasy a zamumlala, "přímo noční můra."

Všechno se dneska zdálo jiné. K mému vlastnímu překvapení, a stejně tak i všech ostatních, jsem se ve škole objevila dokonce už dvacet minut před zvoněním.
V klidu jsem se posadila a nachystala si věci na první hodinu. Tašku, která dnes nebyla tak těžká jako obvykle, jelikož jsem měla čas se stavit ve skříňce, skončila vedle stolu na zemi a tehdy jsem si všimla nohou, jež stály přede mnou.
Putovala jsem pohledem po štíhlých nohách, přes útlý pas, široká ramena až k symetrické tváři. Alec Určitě Vás To Nikoho Nezajímá A Proč Bych Vám To Měl Říkat Ale Patřím Do Rodiny Tomlinsonových  Rain se na mě mile usmíval.
"Ahoj," mávnul a opětovně obsadil Caylinu židli.
"Ahoj."
"Hele, sorry... asi to byl šok, že zrovna někdo jako Louis může být součástí mojí rodiny, ale tohle si nevybereš."
"Já to chápu, Alecu, naprosto," pokývala jsem na srozuměnou.
"Věř mi, že kdyby se dalo vybrat, tak by mým bratrancem určitě nebyl." Rozesmál mě.
"To ti věřím," ujistila jsem jej.
Dál se usmíval, navlhčil si jazykem rty a podíval se mi přímo do očí. "Tak... co to kino?"
"Co?" Náš včerejší rozhovor, který měl překvapivý konec, se mi úplně vytratil z hlavy.
"Vždyť víš, včera jsem se tě ptal, jestli bys se mnou nechtěla zajít na nějaký film?"
"Ou, jasně! Moc ráda, kdy by to asi bylo?"
"Říkal jsem si, že bysme si mohli vyrazit zítra? Po škole?"
"To zní dobře," usmála jsem se. Povídali jsme si a hodně se spolu nasmáli, dokud Cayla nevletěla do třídy jako raketa a nevyhodila Aleca ze své židle. Vrátil se pak na své místo, ale ještě se na mě otočil a usmál se.

Putovala jsem pohledem po třídě. Na mysl se mi automaticky vkradla má dnešní noční můra, když jsem koutkem oka zavadila o něj. Louis seděl vzadu spolu se zbytkem svých kumpánů a něčemu se strašně chlamali.

Přejela jsem pohledem po jeho těle. Měl na sobě tmavě modré džíny, jakési tričko s potiskem mně neznámé kapely a kolem krku ozdobu v podobě Eleanor Calder. Přísahám, že ta holka mu nedá pokoj ani na dvě minuty a v hlavě toho zrovna moc nemá. Musí však dostat plusové body za to, že je hezká, to nemohu popřít.

Zrovna se něčemu koketně zasmála a prstem obkroužila jedno z jeho tetování na paži. Měl jich opravdu dost, ale stále méně než třeba Harry nebo Zayn. Ve chvíli, kdy zazvonilo na hodinu se Tomlinson odklonil od Eleanořiných rtů, které mu chtěly vrazit další z mnoha polibků a setkal se s mým pohledem. Asi bysme se na sebe dívali bůh ví, jak dlouho, kdyby naše profesorka na anglickou literaturu nebyla se zvoněním tak sehraná a vždy načas ve třídě.

Otočila jsem se od něj a postavila se stejně jako všichni ostatní, než nám pokynula, aby jsme se opět posadili. Po zádech mi přejelo zvláštní zašimrání a deptalo mě jen k jediné věci, otočit se a zjistit, jestli tohle mravenčení na zádech opravdu způsobuje Louisův pohled, jak mi nalhávalo mé podvědomí.

XXX

Měla jsem ten dnešní sen naservírovaný před sebou po celý den, protože většinu hodin máme společnou a kdykoli se jen na milisekundu objevil v mém zorném poli. Rojilo se mi v hlavě hned několik různých otázek.

Má tenhle sen snad něco znamenat?

Nebo jsem to jen přehnala s teplým mlékem?

Jsou jeho rty opravdu tak hebké, jak v tom snu vypadaly?

Ugh! Měla bych se soustředit na něco úplně jiného. Třeba jako co si vezmu na sebe na zítřejší večerní kino s Alecem.

XXX

Odpoledne jsem se trochu zdržela s jednou profesorkou, protože si vyžádala mou pomoc. Andy mi slíbila, že Tommyho vyzvedne, má čas díky jejímu zranění, takže jsem nyní s čistým svědomím a naprostým klidem šla směrem k našemu domovu.

Přemýšlela jsem, co udělám těm dvěma na večeři, jestli ještě zkusím zavolat mamce a jestli je lepší jít do kina v mé černé sukni nebo modrých džínách.

Nedivte se tedy, že vě mně najednou byla malá dušíčka, když jsem uviděla před naší bytovkou stát policejní auto...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Xoxo holky... :'D chci poděkovat za všechny ty krásné komentáře. přiznám se, že nejít na e-mail a nepřečíst si je, tak dneska díl nedodávám, ale už jsem ho měla skoro dopsaný, tak stačilo jen doladit pár much a šup, mohl být tady :D

Snad se vám bude líbit, chtěla jsem, aby byl delší ale prostě nestíhám atd.

Pac a pusu, vaše Faith