Take Care Of You ( A Louis Tomlinson Fanfic)

#11

Stála jsem na špičkách a snažila se dosáhnout až na vrchní poličku na sklenici marmelády. Tenhle obchod to vážně nevyřešil, pokud jde o lidi menšího vzrůstu. Chtěla jem na ni dosáhnout, ale pokaždé jsem se jen otřela prsty o její hladkou skleněnou hranu.

Vylekalo mě, když se vedle mojí ruky najednou objevila jiná a vzala sklenici z poličky. Dosedla jsem chodidly zpátky na paty a otočila se za majitelem ruky. Člověk, kterého jsem uviděla před sebou mě více než překvapil.

"Harry Styles?" Vydechla jsem nevěřícně.

"Ahoj, Eleno," usmál se na mě, což nikdy předtím neudělal. Říct, že mě to zaskočilo je velmi slabé vyjádření. Přejela jsem ho pohledem od uzkých černých džín, přes bílé triko ukazujíc jeho tetování až k nepoddajným kudrnatým vlasům.

"Ehm potřebuješ něco?" Vzala jsem si od něj marmeládu a strčila ji do nákupního košíku.

"No..." podrbal se na krku, "ani ne, jen jsem se chtěl na něco zeptat."

"Aha, no tak se zeptej." Pokrčila jsem rameny a pokračovala uličkou pro další položku z Jayina seznamu.

"Je mi to kapánek trapné, ale co se stalo mezi tebou a Louisem?" Zastavila jsem se a prudce se na něj otočila, až mě moje vlasy šlehly přes obličej. Měla jsem si je sepnout do culíku.

"Vůbec nic!" Vyhrkla jsem rychle a docela nahlas, až se na nás několik lidí okolo otočilo.

"Vůbec nic? Tak proč mi včera večer zlitej volal a naprosto tebe i sebe proklínal, pořád dokola opakoval, jak všechno posral... No a dneska ráno se objevil u mých dveří a zase si nadával, že je úplný debil, ale za všechno stejně můžeš ty."

"Jo, tak za všechno můžu já?! Vyřiď mu-" zastavila jsem se, vlastně se mnou chce mluvit. Můžu mu to do ksichtu všechno vykřičet sama.

"Ano?"

"Vyřiď mu, že je debil." Zamračila jsem se a opět se dala do pochodu uličkou. Slyšela jsem, jak se Styles za mnou uchechtnul a stálo mě veškeré úsilí v těle se neotočit a jednu mu nevrazit.

***

Cítila jsem se oboje, vyčerpaná i nervózní, když jsem zamykala Jayino auto a mířila si to po příjezdové cestě k domu Tomlinsonových. O čem se mnou chce mluvit? O tom, co se mezi námi odehrálo? Nechci o tom mluvit! Když vzpomínáte na jedno, začnete i na něco jiného. Je to velká řetězová reakce vyvolávající vzpomínky, na které bych raději zapomněla, opravdu.

Otevřela jsem dveře, na chvilku položila tašky, abych si mohla svléknout kabát a vyzout se a pak si to i s taškami opět v rukou namířila do kuchyně. Jay stála u plotnya míchala něco v hrnci, zatímco Lottie vedle ní krájela zeleninu.

"Ehm, mám všechno, až na malinový sirup. Ten nebyl, tak jsem místo něj vzala jahodový... snad to nevadí." Položila jsem tašky na linku. Teprve teď jsem si všimla Fizzy a Andy, které prostírala stůl.

"Vůbec ne," otočila se Jay s naběračkou plnou něčeho, "ochutnej," dala mi naběračku až před ústa. Převzala jsem si ji od ní a usrkla si horké omáčky.

"Mmm, je to moc dobrý, přísahám," oblízla jsem si ještě rty. Všechny čtyři se zasmály a já vrátila naběračku Jay. Položila ji zpátky do hrnce a zase se otočila ke mně.

"My to s holkama vyložíme, můžeš si jít třeba sednout k televizi."

"Ale já to klidně udělám," protestovala jsem. Vidina toho, že si jen sedím na gauči, zatímco ony pracují se mi nelíbila.